Volné pokračování článků "Vztahy mezi lidmi".
Bigamie je stav, kdy se muž ožení se dvěma ženami současně. Právní svazek druhého manželství přitom bývá uzavřen po tom prvním. Znamená to, že ženatý muž se ožení s další ženou v době, kdy jeho původní manželství právně stále přetrvává.
Pokud se takový svazek odhalí, pak je v případě bigamie jeho druhé manželství obvykle prohlášeno za neplatné. O zrušení druhého manželství pak rozhodne soud. První manželství je při bigamii právně platné a druhé uzavřené manželství jeho práva a povinnosti nijak neovlivnilo.
Bigamie je trestný čin.
Kromě toho, že druhé manželství je soudně zrušeno, bude muž za tento trestný čin potrestaný. Zároveň se dopouští dalšího trestného činu a tím je podvod. Zákonnost bigamie není ovlivněna souhlasem zúčastněných partnerů při uzavírání druhého manželství. Druhý partner z druhého manželství je uveden v omyl a jeho souhlas s manželstvím tento trestný čin neospravedlňuje.
Je možné, aby člověk spáchat bigamie neúmyslně jako je tomu v případě manžela, který byl považován za zesnulého a později bylo zjištěno, že je naživu. dalším typickým případem souběhu dvou manželství, tedy bigamie mohou být případy, kdy bylo uzavřeno nové manželství v době, kdy rozvod toho původního nebyl nevědomky dokončen.
V našem právním řádu jsou tak ošetřeny polygamní a polyamourní vztahy. Jiné právní řády jiných zemí však polygamní svazky uznávají a respektují. Netýká se to však zemí v Evropě, včetně České republiky.
Následující informace nejsou citací zákonů ani právních norem. Pro zjištění aktuálního stav informací k bigamii je potřeba se obrátit na právníky nebo prostudovat zákony ČR v aktuálním znění.
Bigamii měl v dřívějších dobách zabraňovat institut ohlášek a vedení matrik. V dnešní době je sledováním uzavírání sňatků pověřeno vedení matrik.
V České republice je bigamie trestným činem dvojího manželství a spáchá jej ten, kdo za trvání svého manželství uzavře manželství jiné nebo ten, kdo uzavře manželství s osobou, která již je v manželství jiném. Hrozí za něj trest odnětí svobody. Přímý zákaz uzavřít druhé manželství je pak obsažen v zákoně o rodině, neplatnost takového druhého manželství vysloví soud deklaratorně vždy, a to i bez návrhu některého z manželů, z důvodu právní jistoty i po jeho zániku. Druhé manželství se nicméně stane platným, pokud první manželství zanikne nebo bude prohlášeno za neplatné.
Uzavření dalšího manželství souběžně s původním manželstvím tak má značný dopad nejen z lidského hlediska na v podstatě podvedeného partnera, tak také značný dopad právní na oba partnery. Této formy podvodu se mnohdy dopouštěli sňatkoví podvodníci, kteří zneužívali manželský institut ke svému obohacování.
Následující informace se týkají především našich rodičů a prarodičů, kteří podle tehdejších zákonů uzavírali manželství.
V této době měly zvlášť velký význam pro zabránění vzniku vícenásobného manželství ohlášky snoubenců neboli svadebníohlášky. Ohlášky snoubenců, byly oficiální informací o zamýšleném sňatku pro místní společenství věřících a představovaly jeden ze způsobů zjišťování, zda neexistují překážky k uzavření sňatku. Ohlášky byly zavedeny 4. lateránským koncilem, praktikovali je i anglikáni a evangelíci.
Ohlášky snoubenců se zapisovaly do knihy ohlášek. Předepsány byly troje ohlášky (při třech nedělních, nebo svátečních mších či bohoslužbách před svadbou), v některých případech však bylo možné provést všechny tři ohlášky najednou. Ohlášky snoubenců byly předepsány i státním právem všeobecného občanského zákoníku. V období komunistického režimu byly ohlášky státní mocí zakázány. Směrnice České biskupské konference z roku 1993 předepisuje jedny ohlášky ústně 14 dnů před svadbou, nebo na vývěsce kostela s tím, že v případě vážných důvodů lze konání svatebních ohlášek prominout. Tohoto práva se užívá například například při svatbě věřícího s nevěřícím či při rozvodech. Nekatolické církve v ČR, které před komunistickým režimem ohlášky praktikovaly, již jejich právní závaznost po sametové revoluci ve svých vnitřních církevních předpisech neobnovily.
Matrika je veřejný úřední seznam, nejčastěji jmen. V České republice jde o seznam narození, sňatků, registrovaného partnerství a úmrtí, který vedou matrikáři na určených matričních úřadech. Agenda matrik se řídí zákonem č. 301/2000 Sb. a vyhláškou 207/2001 Sb., a patří do kompetence Ministerstva vnitra. U nověji zavedených seznamů a evidencí se užívají jiné názvy (seznam, registr, rejstřík apod.).
Matriky narození, sňatků a úmrtí se někde vedly už od středověku, všem farářům to však povinně nařídil až Tridentský koncil roku 1563. Reformy Josefa II. z let 1781 a 1784 zavedly jednotné vedení matrik. Před touto reformou byla podoba matrik různorodá a značně roztříštěná. Reformy ukládaly také povinnost vést matriky protestantským farním úřadům a rabínům židovských obcí, od roku 1869 vedly matriku pro osoby bez vyznání obecní úřady. Teprve v 50. letech 20. století se zavedla obecná a povinná veřejná matrika pro všechny a farní matriky ztratily právní význam.
(AK)(Z)(L)