-A A +A

Jste zde

Sexuální chování z pohledu pohlaví, sexuální orientace a sexuální identifikace

Sexuální chování

z pohledu pohlaví, sexuální orientace a sexuální identifikace.

Sexuální chování je zjevnou realizací erotických projevů, genitální a orgasmické aktivity. Zahrnuje například soulož, jiné formy pohlavního styku a aktivit, jako necking a pettingfelaci, cunnilingus, manuální stimulaci penisu, masturbaci a další. V širším smyslu představuje i lidské aktivity, které souvisí s pohlavní rozdílností při vyhledávání partnera, partnerky nebo flirtování.

Sexuální chování je vymezeno kategoriemi pohlaví, sexuální orientace a sexuální identifikace.

Sexuální chování z pohledu sexuální orientace

Z pohledu sexuální orientace sexuální chování zásadně ovlivňuje 

Sexuální chování však nemusí být vždy v souladu se sexuální orientací a identifikací. Zásadně ho mohou ovlivnit životní okolnosti, které jedinec není schopen změnit. Tato změna je ovšem vyvolána situací, kdy své sexuální potřeby jedinec nemůže uspokojit s opačným pohlavím a tak je uspokojí v sexuálním vztahu se stejným pohlavím. Jedná se o náhražkové sexuální chování při nemožnosti kontaktu s přirozeným sexuálním objektem. Takovéto vztahy jsou navazovány například ve věznicích, armádě, občas v církevních řádech nebo chlapeckých a dívčích školách s internáty. Naprosto stejný mechanismus platí i pro ženy. Jako příklad se dá uvést situace, kdy heterosexuální muž identifikující se jako heterosexuální muž, může v některé fázi života změnit své heterosexuální chování na homosexuální chování.

Absence či omezení sexuálního chování, zejména soulože, se obvykle označuje jako sexuální abstinence.

Normalita sexuálního chování

Normy pro sexuální chování se mění v průběhu historie, pod vlivem kultury či politického uspořádání společnosti. Vytvářejí se normy mravní i právní. Statisticky lze za normální považovat chování s největším výskytem. Z biologického hlediska se za normální může považovat takové sexuální chování, kterým bude dosažen biologický účel - reprodukce. Kulturní normou je takové chování, které je ve společnosti obvyklé, očekávané a společensky akceptované. Každý člověk pak má svoji vlastní subjektivní normu (co považuje za normální) či normu ideální (představu o ideálním stavu).

Deviantní sexuální chování

Deviantní sexuální chování souvisí také s vymezením sexuální deviace.
Deviace, sexuální odchylky, které se projevují při sexuální aktivitě jsou sadismus a masochismus, exhibicionismus, frotérství, voyérství a další.
Deviace, sexuální odchylky zaměřené na nějaký živý nebo neživý objekt jsou pedofilie, gerontofilie, fetišismus, nekrofilie, pyromanie a další.

Problémem sexuálních deviací se šířeji zabývá článek "Sexuální odchylky".

Rizikové sexuální chování

O rizikovém sexuálním chování se obvykle hovoří v souvislosti s šířením pohlavně přenosných (tělesných) nemocí. Někdy je však dáváno do souvislosti i s nemocemi duševními, a to zejména při sklonu k sexuálnímu násilí a zneužívání. To je ovšem třeba rozlišovat od násilí souhlasného, např. BDSM.

Bezpečné nebo spíš bezpečnější sexuální chování 

Naopak bezpečné či bezpečnější sexuální chování souvisí obvykle s používáním mužských kondomů, ženských kondomů - Femidomů nebo poševních pesarů, sexuální abstinencí, monogamií atd. Podrobnější informace naleznete v článku "Bezpečný sex (lépe bezpečnější sex)"

 

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)