Hlavní téma: "Sexuální odchylky a deviace".
Pokračování článku "Sexuální chování a vztahy".
Jsou lidé, kteří nemají nejen zábrany, ale někdy ani pud sebezáchovy. Takovíto lidé vyhledávají nechráněný sex a prostě nepředpokládají, že by jim mohl způsobit životní nebo zdravotní problémy. Dokonce jsou i lidé, kteří zdravotní problémy (pohlavní chorobu) mají, vědomě se však "starají" o to, "aby ji získali i další". Takovýmto lidem se prostě rozumět nedá a neexistuje žádné rozumné vysvětlení pro jejich chování.
Tento článek není žádnou fikcí na téma rizikové chování nebo agitací na téma bezpečný sex (lépe bezpečnější sex). Vychází z toho, že čas od času se najdou lidé, kteří jsou nakaženi sexuální chorobou a vědomě ji dále šíří. Nejznámější jsou samozřejmě případy, kdy dochází k vědomému šíření viru HIV, který způsobuje nemoc AIDS. Přitom každý, u koho je tato nákaza prokázána (lékařským vyšetřením a testy) je poučen o tom, že tato nemoc je nejen nebezpečná, ale i nezřídka končí předčasnou smrtí nakaženého. Vědomé šíření viru HIV/AIDS je považováno za trestný čin a také tak souzeno. Jenže jak chcete preventivně potrestat někoho, kdo je již odsouzen...? Většina zodpovědných lidí si je vědoma toho, že ze svého neštěstí nemohou dělat neštěstí i pro další... Většina lidí to chápe. Jsou však i takoví, kteří se šířením viru mezi další lidi mstí za svůj "osud". Stejně nepochopitelné však je, když se lidé, zvláště u rizikových vztahu při sexu na jednu noc, při sexu na prvním rande, skupinovém sexu nebo při sexu s prostitutkou nebo gigolem, ..., rozhodnou riskovat a nepoužijí alespoň tu nejzákladnější ochranu proti sexuálně přenosným chorobám, kterou je bariérová ochrana - kondom.
Sexuální ruletu, v širším chápání, pak "hraje" každý, kdo se pouští do sexu s neznámým člověkem nebo s člověkem jehož sexuální historii nezná nebo ji ani raději znát nechce. Také je potřeba si uvědomit, že málokdo by před sexem partnerovi nebo partnerce řekl "pozor, mám AIDS". A chtěl bych vědět, kolik lidí by s úsměvem řeklo "mě to nevadí...". Přitom spoléhat se na to, že ten druhý je "čistý" nemá problém většina lidí, kteří mají náhodný sex nebo se účastní akcí při kterých se pohlavně stýkají s dalšími lidmi.
Jen připomínám, že doba, za kterou se bezpečně projeví příznaky nemoci se dá počítat až na tři měsíce od nákazy.
Ještě nepochopitelnější je pak snaha "okořenit" si svůj sexuální život o riziko sexu na akcích skupiny lidí, z nichž jeden je nakažený sexuálně přenosnou chorobou a všichni zúčasnění to ví. Jediné co neví, je to, kdo z nich je nakažený a zda se nejedná o HIV/AIDS... Takovéto "vzrušení z rizika" možné nákazy pohlavní chorobou pak údajně umocňuje jejich sexuální zážitek... Pokud někdo takovéto vzrušení vyhledává, pak je otázka, zda není duševně nemocný. Pokud pak takovéto "kolektivní vzrušení" opadne, přichází strach, obavy, deprese a touha hned vědět, zda jsem "to nevyhrál" zrovna já. Jenže ani v dnešní době neexistuje žádná rychlá cesta jak to zjistit a tak nezbývá než čekat 3 měsíce na výsledky laboratorních vyšetření, které dají na tuto otázku jednoznačnou odpověď.