Benigní hyperplazie prostaty (BHP), tedy nezhoubné zvětšení tkáně prostaty, je nejčastější onemocnění močopohlavního systému u mužů. Jeho častým důsledkem je zúžení odvodných močových cest s poruchami vyprazdňování močového měchýře. Asi polovina z nich je postižena do 60. roku života, ve věku od 60 do 80 let se počet postižených mužů zvyšuje na 90 %.
Základní příčina postižení je doposud neznámá. Pravděpodobně se jedná o hormonální změny ve spojení s genetickou predispozicí a s vnějšími vlivy. Problematice hyperplazie prostaty se věnuje rozsáhlý výzkum. Existuje celá řada léků a přípravků, které jsou doporučovány jako prevence nebo řešení počátečních příznaků a obtíží- Zatím se však jistě podařilo prokázat jen to, že míra postižení přímo závisí na věku a vlivu hormonů. Ostatní zkoumané ověřované příčiny nebyly dosud jednoznačně potvrzeny.
Vzhledem k tomu, že se jedná o problém prostaty je jasné, že onemocnění se týká výhradně mužů. Bohužel se jedná o zdravotní problém, který postihuje značnou část mužské populace. S věkem se onemocnění a zdravotní komplikace, které je provází vyskytuje u stále většího počtu vyšetřených. Zvětšenou prostatu je možné diagnostikovat prakticky u poloviny mužů v šedesáti letech a téměř u všech ve věku okolo osmdesáti let. Obecně se uvádí, že je toto onemocnění začíná být problémem pro muže starší 40 let. Bohužel, některé projevy zbytnělé prostaty se vyskytují už i u mužů třicetiletých a mladších. Týká se tedy prakticky naprosté většiny mužů. Rozsah a okamžik, kdy muž přichází k lékaři, nebo je preventivně vyšetřen, záleží jen na věku, vyšetření a případně potížích. Až tři čtvrtiny mužské populace starší 50 let trpí příznaky BHP a šance čtyřicetiletého muže, že v budoucnu podstoupí operaci prostaty, je bezmála 30 %.
Potíže se zvětšenou prostatou se projevují příznaky, které mohou postupně narůstat. Prvním příznakem je potřeba častého močení, někdy se může jednat o potřebu velmi naléhavou, a to i v noci, kdy pacienta opakovaně budí. Problémem je, že začátek močení bývá obtížný a opožděný. Močení je zdlouhavé a proud moči slabý. Nedokonalé vyprázdnění močového měchýře pak nutí k opakovanému močení, případně jeho brzkému opakování...
Pokud má muž jakékoli podobné obtíže, neměl by se zdráhat a měl by navštívit lékaře – urologa. Jen ten může pomocí vyšetření stanovit definitivní diagnózu a také určit možnosti léčby a dalšího sledování. Strach a obavy nejsou na místě, vyšetření jsou nebolestivá a jen jimi lze včas odhalit zhoubný nádor prostaty, který se může projevovat stejnými obtížemi při močení.
Prvotní příznaky, je možné velmi dobře léčit. Zahájení léčby však musí být provedeno všas. Rozhodně první příznaky není vhodné považovat za problémy spojené se stárnutím. Rozhodně nejsou nevyhnutelnou známku stárnutí, ale úvodními příznaky onemocnění prostaty.
Léčba se provádí podle stadia rozvoje choroby. V prvních fázích se používají převážně rostlinné léky a doplňkové přípravky pro zlepšení vyprazdňování močového měchýře a pro zmenšení prostaty. V pokročilých stadiích je nutné provést operativní odstranění bující tkáně. Provádí se operativní zásah -TURP - transuretrální resekce prostaty, laicky "frézování prostaty". Jinou metodou, ne tak invazivní je odlehčení močovému měchýři a ledvinám pomocí zavedeného katetru.
Velikost zbytnění prostaty nemusí odpovídat tomu, jak velkými obtížemi muž trpí. Klidně je možné, že objemná prostata se nemusí dlouho projevovat žádnými obtížemi, a naopak. Mnohdy malé zvětšení prostaty může mít za následek obtížné vyprazdňování močového měchýře. Pokud se problémy s prostatou neřeší, může dojít k tak velkému zbytnění, nebo spíše k tak velkým problémům, že může docházet nejen k velmi komplikovanému a bolestivému vyprazdňování močového měchýře, ale až k úplné zástavě močení. V takovém případě se jedná o tzv. akutní močovou retenci, kterou provází velké bolesti. V některých případech může dojít dokonce k poškození ledvin a následně až k jejich selhávání.
Prevence a samoléčba je možná spíše v počátečních stádiích. Spočívá v pití bylinných čajů, vyhýbání se prochlazení pohlavních orgánů, močového měchýře a ledvin. Obecně se doporučuje vyhýbat se chladu a konzumaci koncentrovaných alkoholických nápojů. Nezbytná je vhodná životospráva a dostatek pravidelného pohybu. Doporučována je i pravidelná sexuální aktivita, která zajistí prokrvení pohlavních orgánu a tedy i prostaty. Ani seuální aktivita by však neměla být nepřiměřená.
Pokud se s léčbou započne včas, je její průběh daleko přijatelnější a bez větších komplikací. Převážná část pacientů s BHP nemá v počátečním stádiu výraznější komplikace, které by musely nutně vést k operaci. Léčba se volí s ohledem na věk, jiná onemocnění, kvalita života, sexuální život a zdraví, prognózy zhoršování onemocnění a také ekonomických možnosti postiženého muže.
Medikamentózní léčbou, ústy podávanými léky, je možné úplně odstranit nebo zmírnit převážnou část obtěžujících příznaků tohoto onemocnění. V současné době jsou takto léčeny asi 4/5 pacientů, kteří jsou lékaři vyšetřeni pro BHP.
K přímému ovlivnění se užívají léky několika skupin:
Každý z těchto druhů léků má svou indikaci, kterou lékař musí zvážit, než se rozhodne pro léčbu. Určujícím faktorem je nálezu na dolních močových cestách, velikosti prostaty, věk muže a vhodnost kombinace s jinými léky, které již pacient užívá.
Uvažovat dopředu o tom, že problémy s prostatou musí skončit operací je nesmysl. Vždy je nutné hlavně přijít včas k lékaři a neodkládat jeho návštěvu až na dobu, kdy už problémy přesáhnou hranici únosnosti.
Obecně operace prostaty vždy představuje zátěž pro organismus. Protože onemocnění BHP spěje k tomuto typu léčby hlavně u pacientů vyšších věkových skupin, je operační riziko zvyšováno přítomností chorob souvisejících s věkem (cévní onemocnění – hypertenze, ischemická choroba srdeční, diabetes, onemocnění dýchacího ústrojí). Hledání neoperačních léčebných možností BHP přineslo první úspěchy v 80. letech minulého století. Cílem tohoto snažení bylo nalezení takových léčebných postupů, které by nevyžadovaly operaci a umožnily odstranění překážky ve vyprazdňování měchýře farmakologicky či fyzikálními metodami. Hovoříme o tzv. alternativní léčbě BHP, která je však určena jen pro specifickou skupinu pacientů a v některých indikacích se opravdu nelze operaci vyhnout (úplná zástava moči, krvácení z tkáně prostaty, kameny v močovém měchýři).
Operační výkon na prostatě může ale také v malém procentu případů vést ke komplikacím, jakými je dlouhodobá infekce močových cest, zúženina močové trubice, nechtěný únik moči – inkontinence, nebo dokonce porucha erekce.
Odstranění tkáně prostaty endoskopicky (močovou trubicí) neboli transuretrální resekce prostaty (TURP) je i nadále nejpoužívanější metodou k odstranění zmnožené tkáně prostaty. Operuje se pomocí kličky, která vysokofrekvenčním proudem odřezává po malých částech tkáň prostaty, to vše v epidurální nebo celkové anestezii.
Pro dobré výsledky chirurgické terapie BHP je nutné dobré zhodnocení příznaků, věku, onemocnění a únosnosti pacienta k plánovanému výkonu. Doporučené postupy pro chirurgické řešení BHP se shodují na těchto jasných důvodech:
Pro bližší informace o operaci prostaty doporučuji prostudovat web http://www.urologie-th.cz/zvetseni-prostaty
(AK)(Z)(L)