Jste zde

Tantra

Tantra

Významově převzato z http://cs.wikipedia.org/wiki/Tantra.

Slovo tantra znamená systém (starším významem je tkanina, osnova), což evokuje přítomnost dvou kosmických principů, mužského a ženského, které na sebe neustále vzájemně působí, tvoří a propojují celé stvoření člověka.

Tantrické spisy nebyly koncipovány určitou osobou, ale velcí mudrci, avataři Boží, je vnímali skrze vize, které pak zjevovali lidstvu. Každé takové spisy jsou charakteristické pro určitou epochu. Mnoho textů se zabývá téměř výlučně mystickou erotikou a takto se stávají opravdovými sexuologickými pojednáními, díky kterým je dnes tantra sice známá na Západě, ale často naprosto chybně vykládána.

Důležité je to, že tyto texty přežily čas, a že se dostaly až k nám, ve chvíli kdy lidstvo potřebuje účinné metody vnitřní transformace a duchovní záchrany. Mohli bychom zkrátka říci, že důležitost tantrických spisů spočívá v tom, že jsou to opravdové učebnice duchovní praxe, protože, jak je známo, hlavním problémem je dnes praktické uskutečňování náboženské pravdy bez ohledu na to, o jaké náboženství se jedná.

Tantra jóga nedovoluje muži ejakulovat. Jogíni se pomocí speciálních cviků a prostředků učí ovládat svěrače a svaly tak, aby ejakulaci zabránili. Jedná se o formu sexuálního umění, kdy se těmito prostředky chrání životní energie v sanskrtu označovaná jako prána a v taoistické józe jako čchi.

Typickým symbolem tantrismu je šesticípá hvězda, v západní kultuře více známá z judaismu jako tzv. Davidova hvězda. Tento znak má v tantrismu obdobný význam, jako čínský symbol Jin a jang. Rovnostranný trojúhelník hrotem nahoru △ představuje "Jang" - mužský princip, Šivu (znázorňuje penis v erekci), a rovnostranný trojúhelník hrotem dolů ▽ představuje Šakti, tedy ženský princip (znázorňuje ženský klín). Někdy se jako symbol mužského principu používá i pravotočivá svastika a jako symbol ženského principu levotočivá svastika.

Tantry jsou také konkrétní texty, většinou ve formě dialogů mezi Šivou a Šakti. V šivastických tantrách hovoří Šiva a Šakti mu naslouchá, v šaktických tantrách je tomu naopak.

Šiva (Devanágarí: शिव) je jedním z velmi důležitých hinduistických bohů. V konceptu Trimúrti je mu přidělena úloha ničitele vesmíru (který předtím Brahma stvořil a Višnu udržoval).

Šivovými atributy jsou:

  1. Třetí oko (na čele) – je oko, které hledí za to, co je projevené. Šiva bývá také někdy označován jako Trinétríšvara (Pán s třema očima). Podle jedné legendy spálil žár Šivova třetího oka boha Kámu (zosobnění vášně), kterého za ním poslali ostatní bohové, aby donutili Šivu přestat meditovat.
  2. Kobra okolo krku – Šiva je také nazýván Nágéšvara (Pán hadů), což moderní učenci někdy vykládají jako pozůstatek ze starších přírodních náboženství. Kobra představuje smrt, kterou Šiva překonal. Také může představovat Kundaliní (hadí sílu).
  3. Půlměsíc – je symbolem času a ukazuje tedy Šivu jako vládce času (Káléšvara, Kála Bhairava).
  4. Ganga – je nejposvátnější řekou hinduismu a pramení v nebeských sférách. Na zemi stéká po Šivových vlasech.
  5. Bubínek – je zdrojem mantry AUM (čteno ÓM), kterou byl stvořen vesmír.
  6. Vibhúti – jsou popelem namalované tři horizontální linie (tripundra) na Šivově čele. Představují skutečnou esenci bytí, která zůstane poté, co jsou nevědomost a všechny připoutanosti spáleny ohněm poznání. Šivovi oddaní sádhuové si na čelo tento symbol také malují.
  7. Trojzubec – představuje tvoření, udržování a ničení. Šiva nad nimi má kontrolu.

Nejčastěji bývá Šiva zobrazován jako meditující jógin. Sedí s překříženýma nohama a někdy jednou rukou posouvá kuličky na růženci (mále). Spojuje se v něm divokost přírody spolu s klidnou myslí. Šivovo spojení s divokou přírodou také vyjadřuje jedno z jeho jmen, Pašupati (Pán zvířat).

Velice známou formou Šivy je Natarádža, král tance. Šiva je zobrazován při ladném tanci, který má podle některých interpretací ničit svět. Jiné školy zase soudí, že Šivův tanec představuje celý projevený svět (jeho neustálé změny, vznikání a zanikání, atp.). Rozmanitost světa je způsobena zdáním, podle šivaistů je ve skutečnosti Šiva vším.

Dalším oblíbeným způsobem zobrazování Šivy je tzv. Šiva lingam. V této podobě je Šiva zastoupen pouze symbolickým falem představujícím Šivovu plodivou sílu.

Tak jako Višnu má i Šiva velké množství příznivců (tzv. šivaisté), kteří ho považují za nejvyšší a nejmocnější božstvo. Jeho chrámy se nacházejí po celé Indii a není možné určit přesné geografické rozšíření jeho kultu (snad je o něco oblíbenější na jihu Indie).

Šaktismus (v sanskrtu शाक्तं, śāktaṃ) je tradice hinduismu zaměřená na uctívání Šakti či Déví coby absolutní síly. Spolu se šivaismem a višnuismem patří ke třem hlavním proudům moderního hinduismu.

Stoupenci šaktismu, označovaní jako šáktové či šaktisté,považují Déví za nejvyšší brahma, věčné absolutno udržující celý vesmír. Všechny další projevy božství, ať už mužské či ženské, jsou jen dalšími projevy jediné Déví. V detailech náboženské filosofie i praxe se šaktismus podobá šivaismu, avšak šaktisté se primárně zaměřují na uctívání šakti coby dynamického a ženského aspektu nejvyššího božství. V menší míře je šaktisty uctíván i Šiva, avšak hraje roli jen pomocného božstva.

Kořeny šaktismu sahají k nejstarším známým výskytům bohyně v období indického paleolitu před více jak 22 000 lety. Během harappského období došlo k propracování kultu, v době véd šaktismus částečně ustoupil do pozadí, aby v klasickém období sanskrtské tradice zažil znovuoživení a masivní rozšíření. Někteří badatelé dokonce přirovnávají dějiny hinduistické tradice k znovuoživování ženskosti. Šaktismus v průběhu svých dějin inspiroval mnoho významných prací sanskrtské literatury i hinduistické filozofie. Je rozšířen prakticky po celém Indickém subkontinentu, v tantrické i netantrické podobě. I přes různorodost šaktismu v jednotlivých oblastech se dají rozpoznat dva hlavní proudy šaktické tradice a to šríkula (rodina Šrí), která je rozšířena zejména v jižní Indii a kálíkula (rodina Kálí), jejíž rozšíření připadá zejména na sever a východ Indie.

 

Tantra v západním světě

Když se vysloví slovo tantra, většina lidí si vybaví spojení tantrická masáž. Příznivci tantry však říkají, že sexualita a milostné umění, které jsou základem tantrické masáže, jsou pouze částí učení, zbytek je životní filozofie.

A o tajemství tantry se dnes zajímá stále více lidí....

Tantru si většina lidí představuje jako doteky, hlazení, nahota a práce se sexualitou. A skoro mají pravdu. To podstatné však není tak zřetelné a pro mnoho lidí je nezajímavé a nejraději by ho přeskočili ... Je to tím, že umění milovat je jen ten lákavý zlomek toho, co tantra člověku může nabídnout. Tantra učí, že ke štěstí můžeme dojít právě přes doteky, sexuální energii a přes hlubší spojení se sebou samým, s partnerem a lidmi.

Tantra je sice spojená se sexualitou, ale to je přece celý lidský život  - od narození až po smrt. Ten, kdo bude tantru chápat jako cetu sexu, bude zklamaný a rozčarovaný. Tantra poskytuje mnohem víc. Rozvíjí především smyslové vnímání a vede k otevřenému myšlení a k tomu, abychom aktivně hledali štěstí pro sebe i partnera. Když se nám to podaří, rozvine i naše tělesné vnímání na úplně jinou, doposud nepoznanou úroveň.

Tantra je formou uměním meditace.
Tantra je obohacením intimního života.

Rozvíjení sexuální energie nás přístupným způsobem vyvádí z duálního vnímání světa do prožitku jednoty skrze sjednocení protikladů. Prohlubuje sexuální prožívání a pomáhá objevovat nové hladiny intimity.

Tantra pomáhá

  • při řešení sebeuvědomění
  • při hledání svého vztahu k lidem a společnosti
  • při hledání vztahu k ženám
  • při hledání vztahu k mužům
  • při potížích s otěhotněním
  • při poruchách erekce
  • při hledání cesty prožívání celotělového orgasmu

Tantra snižuje

  • agresivitu
  • obavy
  • napětí
  • stres

V tantře nalezneme celou řadu rituálů, při kterých se ze sexuálního vzrušení stává meditace a z meditace sexuální vzrušení. Schopnost přijímat a dávat rozkoš je důležitým cílem tantrického života.

Tantrická masáž představuje nejrozšířenější a nejsnáze pochopitelný a přijímaný tantrický rituál v dnešní době. Je těžké si představit, že západní společnost má tolik tantrických mistrů a mistryň, kolik jich můžeme najít v inzerátech na zaručeně pravou a dokonalou tantrickou masáž. Ale i tak mají lidé, kteří hledají nové prožití své sexuality a probuzení svého těla možná první a možná nedokonalý, částečný, většinou však snahou zdobený prožitek spirituální erotiky.

 

Poznámka a vysvětlení pojmů:

Sanskrt  (v písmu dévanágarí संस्कृतम् a v české transkripci samskrtam/sanskrtam), je jeden z nejstarších starých jazyků. Přibližný český překlad slova sanskrtam je "dokonale složený". Sanskrt je v současnosti považován za mrtvou řeč.

Joni - ženský pohlavní orgán, uctívaný jako posvátné místo ženy.
Vajra - sanskrtský název pro mužské pohlaví, penis.
Lingam - jedná se o název pro mužský pohlavní orgán, který je většinou zobrazovaný v erekci.
                 V tantře má význam tvořivé energie Šivy spojeného s Šakti.
Tantrická masáž lingamu - označuje tantrickou techniku masáže mužského pohlaví.
Šiva lingam - falický symbol představující Šivovu plodivou sílu.

Tantrická masáž joni - označuje tantrickou techniku masáže ženského pohlaví.

Perineum neboli hráz - oblast, která odděluje anální oblast od pohlaví. Oblast perinea zahrnuje konečník a pohlavní orgány. Toto místo je u většiny lidí velmi silnou erotogenní zónou. Je to oblast s velkým energetickým významem, která je úzce propojena s pohlavními orgány a žlázami.

PC svaly ženy a muže - Pubokokcygeální sval, též nazývaný sval lásky. Nachází se u žen kolem vstupu do pochvy, v hloubce asi jednoho článku prstu. Stah pochvy je stahem svalu PC. Tento sval obklopuje konečník, pochvu, močovou trubici, a poskytuje oporu reprodukčním orgánům. U mužů vytváří „osmičku“ kolem kořene penisu a konečníku. Slabý tonus tohoto svalu vede k sexuálním obtížím a k inkontinenci - neschopnosti udržet moč. Posilování tohoto svalu cvičením a posilováním při dechových technikách vede ke zvýšení sexuální rozkoše při milování a orgasmu.

Prána (v dévanágarí प्राण) je sanskrtské slovo a znamená dech. Je odvozené od kořenu prá, plnit nebo proudit. Podle hinduistické mytologie představuje prána všechny proudy vitálních životních energií dohromady a staví se na stejnou úroveň s Vájuem, hinduistickým božstvem větru. Ostatní čtyři jsou: apána, udána, samána a vjána. Podle ájurvédy proudí tyto energie tělem člověka, ovládají všechny vitální psychologické a fyziologické procesy, jsou odpovědné za neustálý oběh krve a mízy (lymfy) v organismu, dostávají se do těla kontrakcemi srdce a dýchací soustavou a jsou dopravovány do všech buněk, kde vzniká tzv. buněčné dýchání. Prána tedy představuje životní energii, kterou potřebuje každý živý organismus, aby byl schopen fungovat na fyzické úrovni. Tyto životní proudy se setkávají v sedmi čakrách, které jsou mezi sebou propojeny soustavou energetických kanálů, tzv. nádi. Jogínské techniky, které podporují tyto tělesné a duchovní proudy životních energií se nazývají pránajáma.

V Ájurvédě je prána rozdělena do pěti vitálních životních proudů.

  1. Prána vata : ovládá všechny vitální psychologické a fyziologické procesy, je odpovědná za neustálý oběh krve a mízy (lymfy) v organismu, dostává se do těla kontrakcemi srdce a dýchací soustavou do všech buněk, kde vzniká tzv. buněčné dýchání.
  2. Apána vata: ovládá tlusté střevo a břišní dutinu, vylučovací a sexuální orgány
  3. Udána vata: ovládá hrdlo a plíce
  4. Samána vata: ovládá žaludek a střeva
  5. Vyána vata: ovládá cirkulační soustavu a pokožku

Taoismus (někdy psaný jako Daoismus) označuje filosofickou školu založenou na textech Tao te ťing (Kniha o cestě a ctnosti. Znak Tào  (nebo Dào) doslova znamená „cesta“, ale v čínském náboženství a filosofii získal mnohem abstraktnější význam. Spojení Daojiao označuje taoismus jako náboženství ; Daojia se vztahuje k studiu učenců.

Dle Tao te ťing platí, že Tao plodí jedno (jednotu, harmonii). Jedno plodí dvě (protiklady, jin jang). Dvě plodí tři (nebesa, zemi a mudrce). Tři plodí všechny věci. Tao te ťing je také praktickou a mnohdy vtipnou „příručkou“ pro vládce jak rozumně spravovat zemi ("Moudrý muž vyprazdňuje jejich (lidu) srdce (jako sídlo vášní a emocí) a naplňuje jejich mysl (V doslovném překladu břicho, to je ale v čínské mytologii nositelem mysli/ducha) - zpevňuje jejich kosti a zbavuje lid vášní"). Nebesa určují řád Zemi a pojítkem mezi nebem a zemí je vládce, který by měl být mudrcem.

K pochopení taoismu je zapotřebí především pochopení "čínského myšlení". To je postaveno na několika principech:

  • Svět je v neustálém pohybu
  • Stálost neexistuje
  • Detail nelze oddělit od celku
  • Celek nelze oddělit od detailu
  • Protiklady harmonizují krajnosti

Toto čínské učení hlásá návrat k přirozenosti prostřednictvím ne-zasahování (Moudrý muž dělá, ale neužívá toho, co je uděláno. Tvoří, ale nevládne tomu, co je stvořeno. Dokončuje díla, ale nevychloubá se).

Taoisté ve své filozofii rozvinuli jednu z významných myšlenek čínské filosofické spekulace – myšlenku o vzájemném propojení přírodního řádu a lidského života. Základní silou vesmíru je Tao, pralátka vesmíru, jeho prapříčina.

„Tao je odvěké na rozdíl od věcí, které vznikají a zase zanikají.“ V Japonsku se uplatňoval především ve formě učení o harmonizaci kosmických protikladů jin a jang, jako osnova věšteb a kalendáře.

Smyslem života je naučit se následovat cestu kosmických sil, přírodu. Klíčovým pojmem je wu-wej, tedy aktivní nečinění – člověk se má stát nádobou, kterou protéká Tao.

Klíčem k etice Tao te-ťingu je prostota:

  • prostý člověk nedbá o zisk, chytrost, obratnost, egoismus a smělá přání
  • osvícený člověk je nezaujatý a navrací se k dětské prostotě
  • je zbaven pout, je měkký, a právě proto je s to vše přemoci - neboť měkké přemáhá tvrdé

„Člověk se spravuje mírou země, země mírou nebes, nebesa mírou Tao a Tao mírou sebe sama.“

Čchi označuje v čínském tradičním pojetí světa základní energii, "vitální sílu". S konceptem se setkáváme v tradiční čínské medicíně, akupunktuře, cvičení čchi-kung i tchaj-ťi čchüan. Čchi má své ekvivalenty i v jiných myšlenkových systémech, například v japonské ki známé z umění aikido, indické práně a tibetské tummo, na západě v starořecké pneumě, v mesmerismu  či v bergsonovském élan vital.

Čchi má dvě složky, jin a jang, jejichž vzájemnými proměnami se zabývá kniha I-ťing.

V čínské kosmogonii vzniká svět z ničeho, Wu-ťi (nevyděleného), z něhož spontánně, bez vnějšího popudu počíná Tchaj-ťi (Velký předěl), jež plodí jednolitou, prvotní čchi, v níž jsou jinová a jangová složka promíšené, homogenní.
Jak uvádí Tao te ťing, základní kniha taoismu:

"Tao plodí jedno,
jedno plodí dvě,
dvě plodí tři,
tři plodí všechny věci"

Výkladů mnohoznačného staročínského textu je mnoho, často se ale shodují v tom, že "dvě" zde znamená jin a jang, a tři znamená trojici "nebe", "země", "člověk".

Čchi v lidském těle pochází ze dvou zdrojů - část je vrozená a její základ z esence ťing při početí a je uložena v ledvinách, druhá je získaná a získáváme ji z potravy a vzduchu, který dýcháme. Podle čchi-kungu se energie čchi, která cirkuluje v lidském těle, rozděluje na čchi řídící (jing-čchi), která vyživuje tělesné orgány, a čchi ochrannou (wej-čchi), která chrání povrch těla. Ve zdravém těle je oběh čchi nenarušený a poměr jin a jang je harmonický. Pokud dojde ke stagnaci čchi, je oběh narušen a může dojít až k nemoci. Narušené proudění čchi přímo v jednotlivých drahách (meridiánech) se snaží napravit akupunktura nebo akupresura. Někteří autoři staví čchi do paralely k západnímu pojmu bioelektřina případně biomagnetismus.

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje:

(AK)(Z)(L)