Jste zde

Sexuální orientace

Sexuální orientace

Sexuální orientaceje někdy také označována jako sexuální zaměření, sexuální preference, erotické zaměření, erotická preference. Většinou označuje trvalé zaměření eroticko-sexuální náklonnosti k mužům, ženám či oběma pohlavím.

„Pokud je někdo gay a hledá Boha a má dobrou vůli, kdo jsem já, abych ho soudil?“
Papež František (Jorge Mario Bergoglio), od 13. 3. 2013 zvolen papežem.
Výrok z července 2013

Pojem sexuální orientace se vztahuje též k sociálním reprezentacím - společensky uznávaným předpokladům a očekáváním a s ní spojeným sociálním identifikacím - k jaké skupině se dotyčná osoba počítá nebo je počítána.

Ve vztazích se dnes rozlišují čtyři pohlavní orientace

Sexuální orientace ve vztahu k pohlaví

Je pojímána jako

  • heterosexuálně-homosexuální kontinuum, tedy souvislé spektrum od výhradně heterosexuální až po výhradně homosexuální orientaci podle Kiseyovy škály. Ukazuje se, že jen velmi málo lidí je zcela vyhraněných, tedy na úplných koncích škály pomyslné stupnice sexuální orientace.
  • dichomické chápání sexuální orientace je takové, kdy je člověk zařazen podle své převažující tendence a nerozhodnutelné mezní případy jsou považovány za raritní výjimky.
  • trichotomické chápání sexuální orientace může být, kde osoby s výraznou náklonností k mužům i ženám jsou klasifikovány jako bisexuální a za homosexuální nebo heterosexuální jsou označovány jen osoby s jednoznačně vyhraněnou orientací. Údaje o zastoupení jednotlivých orientací (zejména bisexuality) se pak mohou zásadně lišit v závislosti na tom, ve kterém pojetí jsou pojmy použity.

Sexuální orientace je definována jako charakteristika jednotlivce podobně jako biologické pohlaví, pohlavní identita nebo věk. Za obvyklé symptomy se však kromě vnitřních pocitů mnohdy považují i některé typy meziosobních vztahů nebo aktivit, v nichž se projevuje potřeba lásky, oddanosti, intimity, sexuální touhy nebo vzrušivosti atd. Zaměření se zpravidla projevuje celoživotní tendencí k citovým náklonnostem daného zaměření, intenzivnějším prožíváním nebo potřebou citově významných vztahů k osobám příslušného pohlaví (či např. věku), schopností se do nich zamilovat. Obvykle se projevují i vyšší genitální reaktivitou nebo touhou po fyzické blízkosti nebo orgasmických sexuálních aktivitách ve vztahu k nim.

Jedinec si svoji skutečnou sexuální orientaci nemusí nutně uvědomovat, zejména jde-li o menšinovou orientaci, anebo se nemusí chovat podle stereotypních očekávání společensky spjatých s jeho orientací. Takzvané sexuální chování, nebo sexuální abstinence souvisí se sexuální orientací jakožto vlastností či dispozicí spíše nepřímo, avšak některé teorie a diskursy definují sexuální orientaci právě sexuálním chováním.

U osob hypersexuálních nebo asexuálních lze sexuální orientaci obtížně definovat i diagnostikovat.

Za příznivých okolností bývá sexuální orientace spojena se schopností vytvářet plnohodnotný citový vztah s osobou nebo osobami, které orientace zahrnuje. Ten se může projevovat nejen v manželských či partnerských vztazích, ale i v přátelství nebo jiných typech vztahů, aniž by si člověk, který vztah prožívá, nutně musel uvědomovat jeho erotické souvislosti.

Z psychologického a psychiatrického hlediska se rozlišuje, zda je sexuální orientace

  • egosyntonní, kdy ji nositel vnitřně přijímá jako svou součást, nebo
  • egodystonní, od níž se její nositel vnitřně distancuje.

Egodystonie sexuality nebo její společenské nepřijetí v okolí, mohou za nepříznivých okolností vést k neurotizaci, asociálnímu způsobu života, vyčlenění se ze společnosti nebo až k sebevraždě. Toto nebezpečí hrozí především u menšinově zaměřených osob. Proces akceptace vlastní menšinové sexuální orientace je nazýván coming out.

Druhy orientací

Obecně jsou rozlišovány zejména sexuální orientace

  • heterosexualita, tedy výhradní nebo převažující náklonnost k osobám odlišného pohlaví. Jako heterosexualita je označována zejména
    • mužská gynekofilie
    • ženská androfilie
  • homosexualita, tedy náklonnost k osobám stejného pohlaví. Jako homosexualita je označována zejména
    • mužská androfilie
    • ženská gynekofilie.

V některých teoriích je za další orientaci považována bisexualita - náklonnost k osobám obou pohlaví. Jiné teorie předpokládají náklonnost k oběma pohlavím u většiny osob a za sexuální orientaci považují převahu jedné z těchto náklonností i tehdy, je-li opačná náklonnost jen o málo slabší. U většiny lidí je silnější heterosexuální orientace, mají tedy výlučně nebo převážně erotické zaměření na osoby opačného pohlaví.

V poslední době je zvažováno uznání další sexuální orientace a tou je asexualita. Tuto sexuální orientaci charakterizuje absence sexuální touhy nebo absence pocitu sexuální orientace, případně obojího současně. Někdy se o ní hovoří jako o sexuálním nezájmu. Nedá se však hovořit o tom, že by se jednalo o sexuální úchylku, nemoc nebo formu asketismu. Asexualitu nelze považovat za klasickou formu sexuální dysfunkce. Asexuální člověk nemá žádnou vyhrazenou sexuální orientaci nebo k nikomu není sexuálně přitahován.

Otázkou však je, zda bisexualita jako třetí a asexualita jako čtvrtá sexuální orientace vůbec existují. Vzhledem k tomu, že každý člověk je vždy více přitahován jedním pohlavím, je možné se bez pojmu "bisexualita" obejít, pokud se podaří zhodnotit, které pohlaví jedinec více preferuje. Podobně u pojmu "asexualita" je možné hovořit spíše o nezájmu o jakoukoli sexuální aktivitu u mužů a žen.

Poruchy sexuální preference

Za samostatné erotické či sexuální zaměření (orientaci) se někdy označuje i přítomnost nebo převaha jiných znaků nebo kritérií, jimiž se dlouhodobě řídí erotická náklonnost jedince. Bývá to například věk (nepiofilie, infantofilie, pedofilie, hebefilie čili korofilie, efebofilie, teleiofilie, gerontofilie). Sexuolog John Money pro různá zaměření podle věku používal souhrnné označení chronofilie. Další poruchou může být případné zaměření na zvířata - zoofilie.

V ještě širším významu se za erotickou (sexuální) preferenci (orientaci) někdy označuje i erotická preference určitých věcí či částí těla (fetišismus), situací nebo praktik. Mezinárodní klasifikace nemocí řadí tyto sexuální orientace mezi poruchy sexuální preference.

Poruchy sexuální orientace a partnerské vztahy

Logické by bylo, kdyby ke vztahu dvou lidí s jinou sexuální orientací vůbec nedošlo. V praxi se tak ale skutečně stává a důvodů proč se tak stane je více.  Jedním z nich může být samozřejmě dojít z vypočítavost, ale také to může bát obav o veřejné mínění v případě, že muž nebo žena přiznají sexuální orientaci na stejné pohlaví. Často je to otázka výchovy, tvrdých rodinných vztahů, ale také obava ze ztráty zaměstnání, přátel, rodiny nebo případně i majetku a materiálních výhod. Nesmíme však dopředu počítat s tím, že lidé o své homosexualitě ví a přesto bezohledně vstoupí do manželství nebo partnerství. Ten problém je mnohem složitější. Řada lidí se totiž ve své menšinové erotické preferenci neorientuje dostatečně rychle a hlavně přesně. Výsledkem je pak partnerský vztah lidí, kteří sexuálně nejsou kompatibilní...

Teoreticky by se vzrušením a následným vyvrcholením neměli mít problémy dva partneři heterosexuálníhomosexuální (gayové nebo lesbičky) a dokonce ani bisexuální (lidově "podobojí"). Problém může nastat v případech, kdy do partnerského nebo manželského vztahu vstoupí dva jedinci z nichž jeden je heterosexuální a druhý homosexuální. Nezáleží až tak na tom, zda homosexuálně založený je muž nebo žena.

Někteří muži skrývají své menšinové sklony celý život a dokážou je úspěšně spojit s fungujícím partnerským sexem. Podobně je to 

Většina českých žen i mužů se dokáže nějak vyrovnat s nevěrou partnera. Často také s jejich odlišnými sexuálními preferencemi, například fetišismem, zájmem o SM praktiky nebo zálibu v klinik sexu či latexu. Není snadní takové zjištění přijmout, ale mnohdy se s tím dokážou smířit. 

Za jinou sexuální preferencí mohou stát i tlaky na partnera nebo partnerku na zapojení se do skupinového sexu. Motiv bude samozřejmě uváděný jiný, než ve skutečnosti je. Nakonec se však z "trojky" nebo "swingers" zábavy může stát jen záminka pro sexuální aktivity se stejným, skutečně preferovaným pohlavím... Platí to jak pro skryté gaye tak pro lesby v partnerských vztazích. Gayové se do manželských erotických hrátek pokoušejí zapojit jiné muže, lesby jiné ženy. Zdánlivě to vypadá nadějně... nakonec se z toho velmi brzy pozná, co bylo hlavní příčinou manželova nebo manželčina zájmu o skupinový sex... Po takto pojatém skupinovém sexu nakonec zůstane jen hořkost a otázky, které většinou vyústí ve velmi vážný partnerský konflikt a jistotu prozrazení homosexuální orientace partnera nebo partnerky...

Problematikou sexuální orientace a partnerských vztahů se zabývá článek "Anorgasmie jako důsledek jiné sexuální orientace"

 

Na zamyšlení

"Mami, uděláš mi snídani?"
"To, že spím s tvým tátou neznamená,
že mi budeš říkat mami!"
"Tak jak ti mám říkat?"
"Normálně, Miloši..."

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)