-A A +A

Jste zde

Asexualita

Asexualita

Asexualita je označení absence sexuální touhy nebo absence pocitu sexuální orientace, případně obojího současně. Někdy se o ní hovoří jako o sexuálním nezájmu. Nedá se však hovořit o tom, že by se jednalo o sexuální úchylku, nemoc nebo formu asketismu. Asexualitu nelze považovat za klasickou formu sexuální dysfunkce. Asexuální člověk nemá žádnou vyhrazenou sexuální orientaci nebo k nikomu není sexuálně přitahován. Asexualita tedy patří mezi sexuální chování a vztahy, při kterých muž nebo žena nemá žádnou vyhrazenou sexuální orientaci nebo k nikomu není sexuálně přitahován.

Asexualita není nemoc

Někteří lidé pozorují, že jsou prostě trochu jiní jak jejich okolí. Hlavně vnímají, že k nikomu necítí žádnou sexuální přitažlivost, obecně uznávaný přístup k sexu se nezajímá, po sexu netouží a někdy mají pocit, že nemají jasno ani ve své sexuální orientaci. Představa sexu s jiným člověkem je jim naprosto cizí a ani je nijak neláká v představách, nato pak, aby ji realizovali.

Asexuálům sex nechybí, nevyhledávají ho, ani neodsuzují, i bez něj se cítí přirozeně, bez depresí.

Prožívají stejné starosti i radosti a řeší úplně stejné problémy, jako ostatní lidé. Jsou i bez sexu šťastní – to je odlišuje od lidí se sexuálními poruchami, kteří jsou tímto stavem stresovaní a snaží se ho nějak změnit, vyřešit. Těžko se tento postoj chápe, protože to není postoj, ale stav mysli. V současné době takto neorientovaných lidí postupně přibývá. Možná se jedná o nějaký evoluční vývoj části populace. Může se jednat také o nějakou reakci lidské populace na životní prostředí nebo životní styl současného světa. Je také možné, že se jedná o nový vývojový směr části lidské populace. To vše ale vysvětlí až budoucnost

Za poruchu ve smyslu psychiatrické klasifikace poruch je asexualita, podobně jako jiná sexuální orientace, považována pouze za podmínky, že působí svému nositeli psychické nebo fyzické utrpení nebo obtíže v meziosobních vztazích.

Psychiatrie zná diagnózu duševní poruchy označované jako "hypoaktivní pohlavní touha". Ta je popisována jako nedostatečná pohlavní touha, jež se objevuje během dospívání a může přetrvávat po celý život. Za poruchu je tento stav považován v případě, že jím postižená osoba trpí. To ale pro asexuály neplatí. Tito lidí jsou jsou se svou životní situací spokojení.

Asexualitu je tedy nutné odlišovat od sexuálních poruch, jako je sexuální averze a hypoaktivní sexuální touha. Asexualita neznamená negativní chování ve vztahu k sexualitě, je to spíše jistá forma lhostejnosti a nezájmu vůči sexuálnímu aktu.

Asexualita není sexuální abstinence nebo celibát, tedy dobrovolné nebo povinné vzdání se sexuálního života, ale absence touhy po něm, tedy absence potřeby sexuálního života.

Asexuálové nejsou lidé, kterým brání v sexu vysoký věk nebo zdravotní stav! Nemají problémy klasické sexuální dysfunkce. Jsou to normální lidé, jen bez potřeby sexu.

"Možná přichází doba, ve které budeme muset přijmout za normální, že někdo žije spokojeným životem bez sexuálního partnera."

 

Čtyři pohlavní orientace

Existuje několik modelů a pohledů na sexuální orientaci a tedy i na asexualitu. Uvedený model je z pohledu Prof. Petra Stormse (1980), který v článku pro magazín 21. století označil asexualitu za sexuální orientaci.

  • heterosexualita - sexualita jedinců se silnou přitažlivostí k opačnému pohlaví
  • homosexualita - sexualita jedinců se silnou přitažlivostí ke stejnému pohlaví
  • bisexualita - sexualita jedinců se silnou přitažlivostí k oběma pohlavím
  • asexualita - sexualita jedinců s nulovou přitažlivostí k oběma pohlavím.

Za normu považujeme heterosexualitu, která k sobě přitahuje jedince odlišného pohlaví. Učíme se tolerovat homosexuály, kteří si vybírají partnery stejného pohlaví. Víme, že bisexuál vyhledává partnery obou pohlaví. Ale že by ale někdo mohl být asexuál bez touhy po sexu - tak to je opravdu divné. Jenže v současné době se už asexualita pomalu začíná hodnotit jako další sexuální orientace. K asexualitě se tak hlásí řádově na stejné množství lidí jako k homosexualitě.

Statisticky je v lidské populaci 3-5 % asexuálů. Když si to velmi zhruba představíme na populaci v České republice, představuje tato skupina mezi 250.000 až 500.000 lidí, kteří o sex nemusí jevit zájem právě z důvodu své asexuální orientace. A to již v našich podmínkách představuje poměrně silnou skupinu.

Proč je asexualitu možné považovat za další sexuální orientací?

Asexualita je jako čtvrtá sexuální orientace chápána tak, že asexuální lidé podobným způsobem tvoří specifickou menšinu. Ani v minulosti, ani v současnosti necítí sexuální přitažlivost ani k muži, ani k ženě. Nepřitahují je tedy ani heterosexuální nebo homosexuální jedinci. Neinklinují k žádnému pohlaví, přitom ale s jejich orientací nemají z pohledu svého asexuálního zaměření žádný problém. Jedná se o poměrně velkou skupinu lidí, která se již nedá přehlížet a které sex prostě nijak nechybí.

Odkud se asexualita vzala?

Jakýkoli tlak vytváří reakci odporu. Sexuální revoluce hippies byla odpovědí na strnulost a předstíranou morálku starších generací. Odmítání sexu může být v dnešní až sexistické společnosti formou rebelství, pózou odporu, snahou o výjimečnost a odlišení se od většinové společnosti. Nejedná se však přímo o klasickou asexualitu, ale o vědomé odmítání sexu z přesvědčení. Tato skupina lidí časem může změnit názor a vrátit se zpět do většinové společnosti. Asexuálové tuto potřebu nemají.

Asexualita, tak, jak ji chápeme z dnešního pohledu je vlastně tak trochu nový směr vývoje lidské sexuality. Přitom tady mohla být a asi i byla tisíciletí. Je totiž neškodná, nenápadná a zdraví neškodná. Nejedná se o žádnou deviaci a nikdy nepůsobila společenský problém. Asexualita je nenápadná v tom, že nic nevyžaduje a není ani kontroverzní jako například homosexualita.

Základní charakteristika asexuality

Asexuály sex a sexuální aktivity nijak nelákají a hlavně je naprosto nevzrušují! Se sexem se nijak neztotožňují a nepotřebují ho k spokojenému plnohodnotnému životu. Nechtějí být se sexem nijak spojování a nechtějí, aby jej po nich někdo vyžadoval. Pro ostatní lidi je podstatné, že chtějí žít bez sexu... Jako asexuálové nepotřebují být nijak hodnoceni nebo studováni, nevyžadují ani uznání své identity jako sexuální orientace. Nepožadují žádné výhody a nemají touhu se společensky vyhraňovat. Nemají politické ambice ani se politicky nijak neprofilují. Nepořádají žádné pompézní akce a společensky se jako asexuálové neprezentují. Svůj pohled na sex nikomu nevnucují a sami se profilují jen jako "člověk".

Možné důvody asexuality

Důvodů asexuality může být více. Pro lidi sexuálním životem však některé z nich mohou být obtížně pochopitelné nebo spíš nepochopitelné.

Mezi ty, které se dají pochopit, patří:

  • fyzické nemoci
  • těžké úrazy s následky ztráty hybnosti
  • a další těžká fyzická poškození
  • psychické nemoci a poruchy
  • následky těžkých sexuálních traumat
  • nesprávný výklad náboženských pohledů na sex
  • těžká fyzická a psychická postižení
  • vrozené poruchy
  • prožitý šok při sexuálním zneužívání nebo znásilnění

Mezi obtížně pochopitelné důvody patří například:

  • vědomý celibát
  • svobodné rozhodnutí žít bez sexu po ztrátě partnera
  • vynucené rozhodnutí žít bez sexu na základě nepříznivých okolností nebo životních situací
  • přijetí životního stylu bez sexu ve společenství podobně smýšlejících lidí
  • vymezení se proti společnosti, odmítnutí podílet se na další glorifikaci sexu
  • snaha být v rozporu s většinovou společností, dráždit, vyčnívat, být jedinečný a tím například mediálně zajímavý
  • může to být i individualismus vyhnaný do krajnosti, maximální forma pohrdání ostatními lidmi
  • období života bez sexuální potřeby, někdy trvající i řadu let

Pokud opravdu existuje asexualita, jako další sexuální orientace, pak je možné, že se jedná o nějakou vývojovou modifikaci lidského genomu, který se může projevovat jako vrozená dispozice, nikoli jako nějaká vědomá či nevědomá fyzická nebo psychická porucha nebo narušení vztahů mezi pohlavími.

Projevy asexuality

Ve světě, kde se stále více prosazuje erotika, nevázaný sex, ztráta hodnot manželství a rodiny logicky dochází k tomu, že se mnozí lidé se cítí dezorientováni a nešťastní. Jejich hodnoty a potřeby se neztotožňují s tím, co hlásají všudypřítomné reklamy, média, televize, rozhlas i lidé v jejich okolí.

Asexuálové jsou lidé, kteří vyrůstají bez nejmenší potřeby navazovat milostné vztahy, líbat se, projevovat druhému fyzickou náklonnost nebo se milovat. Tito lidé dokáží žít zcela plnohodnotným životem bez jakýchkoli náznaků sexuálního chování. Takový způsob života je nijak neomezuje a naopak jim vyhovuje. Asexualita nenese znaky klasické sexuální touhy. Přitom tito lidé umí ocenit estetický pohled na lidi. Asexuálnímu muži se může líbit pohledná žena a naopak asexuální žena může obdivovat urostlého muže. Asexuálové prostě na lidech oceňují zpravidla to, jak druhý vypadá, ale krása těla v nich neevokuje sexuální chování nebo sexuální touhy. Asexuální reakce na krásnou ženu nebo pohledného muže můžeme spíš přirovnat k estetickému hodnocení krásného obrazu nebo prožitku z hudby.

Pokusme se nyní sumarizovat projevy asexuality tak, aby bylo možné si o ní udělat ucelený přehled v heslech.

  • Základním projevem asexuality je, že asexuál "trpí" absenci sexuální touhy nebo absenci pocitu sexuální orientace, případně absencí obojího současně. Asexuál to "člověk", osoba, kterou sex nepřitahuje.
  • V praxi to neznamená, že asexuálové nepociťují sexuální touhu. K uspokojování svých sexuálních potřeb využívají jiné formy uspokojování, převážně masturbaci.
  • Masturbace není neobvyklá, ale nebývá doprovázená touhou po partnerském sexu, nebo masturbaci s jinou osobou.
  • Rozhodně však nedávají přednost jakémukoli sexuálnímu vztahu.
  • Sexuální touha, její forma a prožitek se může u jednotlivých asexuálních jedinců lišit.
    • Někteří asexuálové nepociťují téměř žádnou sexuální potřebu.
    • Někteří asexuálové pociťují tak slabou sexuální potřebu, že ji ignorují a nevěnují ji žádnou pozornost.
    • Pokud sexuální touhu pociťují, pak pouze jako velkou touhu po tělesném uspokojení nebo uvolnění bez myšlenky na konkrétní osobu.
  • Láska se asexuálům nevyhýbá, není však spojena s potřebou lásky sexuální. Lásku však na emoční úrovni prožívají stejně intenzivně jako heterosexuálně nebo homosexuálně orientovaní lidé.

Asexuální jedinci mohou s touto vlastností žít různými způsoby.

  • Introverti - mohou se uzavřít do sebe a zabývat se hlavně sami sebou nebo svou prací, zálibami atd. Energie kterou "ušetřili vynecháním sexu často využijí jiným směrem, třeba k práci a budování kariéry. Často se z nich stávají workoholici, kteří z pohledu okolí se o nic jiného než o práci nezajímají.
  • Extroverti - mohou žít bohatým sociálním životem v přátelských vztazích.
  • K osobám opačného pohlaví se chovají podobně jako k osobám stejného pohlaví.
  • Pravděpodobnost sexuální nebo spíše osobní přitažlivosti k osobám stejného nebo opačného pohlaví může být podobná.
  • Veškerý zájem o jinou osobu končí u citů. Fyzická stránka vztahu mezi mužem a ženou asexuálovi nic neříká.

I mezi asexuály, je možné rozlišit jiný, naprosto individuální přístup k asexualitě.

  • Každý jedinec, vnímá a řeší osobní (řekněme sexuální) přitažlivost k druhým lidem individuálně.
  • Někteří jedinci vzrušení vnímají, ale netouží ho sdílet ho v páru.
  • Někteří sexuální vzrušení nevnímají, a ani ho netouží sdílet v páru a vzrušení jako takové vůbec neprožívají.
  • Zvláštním případem jsou jedinci, kteří nepociťují sexuální přitažlivost všeobecně vůči určité kategorii (mužům, ženám, dětem…), ale přesto jsou schopni se zamilovat do konkrétní osoby (často bez ohledu na pohlaví či věk) a k té pak mohou pociťovat i sexuální touhu.

Může asexuál milovat?

Láska je cit a asexuálové jako všichni lidé city a emoce vnímají. Mohou žít bohatým společenským životem a udržovat přátelské kontakty s velkým množstvím lidí. Mohou se jim líbit lidé, ale spíše na podobné úrovni jako se ženě líbí hezká žena nebo když muž ocení urostlého svalnatého chlapa. Proto ani není důvod si myslet, že asexuál nemůže milovat. Láska však nutně nemusí znamenat touhu po sexu. U asexuálu je pojem láska chápaný stejně individuálně jako u ostatních lidí. Jedná se o čistý emoční vztah, který nijak nesouvisí se sexuální přitažlivostí. Je velmi těžké zhodnotit jak se u nich láska projevuje, spíše jak ji vnitřně prožívají. Člověk, kterému je věnována ji může vnímat velmi příjemně jako pozornost, něžnost, ohleduplnost, tedy zcela "normálně". Přitom asexuál ji může vnímat jako zážitek podobný pocitu z něčeho příjemného, uklidňujícího, naplňujícího. Toto vnímání však má blíže zážitku z poslechu hezké hudby, pohledu na krásnou sochu, emoci z pohledu na obraz nebo pocitu při četbě zajímavé knihy. Je opravdu těžké vyjádřit co někdo cítí. Vždyť si sami zkuste popsat co je to láska. Mají svůj pocit z lásky a jsou schopni pocit lásky poskytovat dál. Pouze jejich chápání lásky není spojeno se sexem. Bližší informace naleznete v článku "Láska nerovná se nutně sex".

Jak zjistím, že jsem asexuál?

Každého asi napadne. jak ve většinové společnosti někdo zjistí, že ho sex nepřitahuje. Je to úplně stejný problém jako se zjištěním, že ve většinové společnosti vnímáte náklonnost ke stejnému pohlaví. Rozdíl je jen v tom, že nevnímáte náklonnost k žádnému pohlaví. To ale neznamená že by člověk, který dospívá, nebo prostě žije nemohl procházet stejnými vztahovými problémy jako jiní lidé. Může se tedy klidně stát, že začne žít sexuálním životem. Je po nějakém čase zjistí, že sexuální život prostě nepotřebuje. Někteří vnímají sex jako nudu, jiní jako zbytečnou námahu a mají s ním problém. Není to ani o tom, že by při sexu nemohli dosáhnout orgasmu. Po čase mohou k sexu s partnerem nebo partnerkou začít cítit nechuť a dokonce až odpor. Není to však odpor ve smyslu sexu s partnerem stejného pohlaví, jaký mohou začít pociťovat homosexuální lidí v heterosexuálním vztahu.

Pokud vnímáte, že máte podobné pocity jako mají lidé, kteří se označují za asexuály, pak je asi vhodná volba podívat se na webové stránky www.asexualita.cz, kde se dají najít další informace, včetně odborného poradenství. 

Nejedná se však o žádnou nemoc, kterou trpíte, ale spíše o pochyby o sexuální orientaci. Je samozřejmě možné a správné obrátit se na sexuologa a své pocity a problémy s ním probrat. Někdy osobní pocity a hodnocení nemusí nutně znamenat, že situace je vyhodnocena správně. Nestranný pohled odborníka a jeho doporučení mohou být jednodušší a hlavně rychlejší cestou k nalezení řešení.

Problémy spojené s asexualitou

Asi největším a nejtěžším životním problémem asexuálů je přesvědčit své okolí, že jim samotným jejich situace vyhovuje a že se tak jak žijí cítí spokojeně.

  • Nepochopení situace okolím.
  • Problémy s odmítání nabídek hlubšího přátelství)
  • Problémy s odmítáním sexu a sexuálních vztahů
  • Obtížné osvojení dětí.
  • Pokud děti chtějí, pak nastává problém s přirozeným oplodněním cestou sexuální aktivity
  • Pro otěhotnění ženy dávají přednost (podobně jako lesbičky) umělému oplodnění. Hlavním důvodem je nechuť podstoupit klasické oplodnění mužem.

Ve společnosti, která si zakládá na sexu a sexualitě a využívá ji k reklamě, zábavě i obchodu je takový asexuál mimo dění a psychický nátlak, tedy i hůře ovlivnitelný. Proto se z pohledu většinové společnosti jeví jako divný. Jen to, že asexualita není snadno rozeznatelná možná napomáhá tomu, že tato skupina lidí je vlastně tolerována ve své anonymitě.

Asexualita a partnerské vztahy

Podobně jako v jiných partnerských vztazích mohou vzniknout problémy s rozpoznanou homosexualitou jednoho z partnerů až po letech společného života, může tomu tak být i s rozpoznáním asexuality. Přitom pár může v té době mít už děti a navenek nemusí jevit žádné problémy. U homosexuality se může problém nové identity projevit tím, že partner začne vyhledávat sexuální partnery své orientace mimo partnerský svazek. Nutí ho k tomu touha po sexuálním uspokojení. U asexuálního zaměření žádná takováto touha ani napětí nevzniká. Přesto se partneři mohou se ocitnout ve velmi složitých situacích. Jeden z partnerů chce žít sexuálním životem a ten druhý ne. Nejedná se o nevyváženost sexuálních potřeb, jedná se o naprosté odmítání sexu jako takového. Jenže tento zásadní nesoulad může být zdrojem nespokojenosti a může značně komplikovat dlouhodobý vztah. podrobnější informace nalezte v článku "Asexualita a partnerské vztahy".

Je sexualita dědičná?

Zatím není jasné, zda se dispozice k asexualitě dědí. Stejně tak není jasné, zda a nakolik se dědí i další odchylky od obvyklé sexuální orientace. Hodně se hovoří o tom, zda a nakolik je dědičná homosexualita. Dědičný faktor děděný po matce se na vzniku homosexuality a tedy pravděpodobně i asexuality podílí nejvýše z 20%. Zbývajících 80% faktorů zůstává i nadále nevysvětleno.

 

Slavné citáty

"Sex je mnohem víc vzrušující na plátně a na stránkách než na posteli."
Andy Warhol

Na zamyšlení

Nejvíce problémů vzniká ve vztahu frigidního homoasexuála s homoasexuální nymfomankou!

Přijdou mi dost ubozí lidé co závidí druhým i jejich asexualitu. Pravá láska vychází z ducha.

Za mlada jsem si myslel, že ho mám jen na čůrání a teď ho mám jen na čůrání. I když je pravda, že na sex musí být dva, stejně platí, že která si ho nepostaví, ta si ho nezaslouží.

Pokud by asexuálové měli asexuální rodiče, nebylo by co řešit ...

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(A)