Hlavní téma: "Sexuální orientace".
Bisexualita je typ sexuální orientace jedince k jedincům obou pohlaví, zastoupená v lidské populaci přibližně ve stejné míře. Jedná se o nevyhraněnou pohlavní orientaci, určitý střet mezi homosexualitou a heterosexualitou. Bisexuál je tedy člověk, který pociťuje sexuální přitažlivost jak k ženskému tak mužskému pohlaví. Za příznivých okolností se projevuje schopností vytvářet citový vztah s osobou nebo osobami stejného i opačného pohlaví. Nejde tedy jen o sex navenek homosexuální nebo lesbický, ale především o to, zda je jedinec schopen navázat s oběma pohlavími také hlubší vztah, kterému říkáme láska. Citový vztah se nedá ani nařídit, ani vynutit. Proto může o pohlavní orientaci vypovídat zřejmě nejvíce.
V lidovém vyjadřování se o bisexuálních jedincích říká, že jsou "podobojí". Muže udržujícího vztah se ženou a mužem můžeme nazývat bisexuálem, ženu bisexuálkou.
Sexuální touhy, představy i potřeby se mohou v průběhu života mužů i žen měnit. Lidská sexualita je mnohem složitější, než si často umíme představit. Někteří lidé, kteří se chovají jako homosexuálové nebo lesby mohou sebe sama hodnotit jako bisexuála, který ovšem nemá aktuální potřebu kontaktu a opačným pohlavím. Asi se na bisexualitu nedá nahlížet pouze z vědeckého pohledu. Mnohdy se může jednat o situace zcela lidské, při které se lidé uchýlí k intimnostem s osobou stejného pohlaví.
Týká se to především žen, které může k intimnímu kontaktu s jinou ženou dovést například to, že při sexu s muži prožívaly ponížení, zneužívání, opovržení nebo nezájem. Často je to právě nezájem muže o sexuální potřeby ženy, který strojí za důvodem pro který se žena uchýlí do náruče jiné ženy...
Ženy jsou totiž z pohledu mužů od přírody tak trochu bisexuální. Zdaleka jim tak nevadí kontakt s jinou ženou, jak by vadil mužům. Podstatně více žen (jak mužů) ve svých erotických snech prožije sexuálně laděnou scénu s jinou ženou. Ženám nevadí držet se za ruku, políbit se, pohladit se. To vše by pro běžného heterosexuálního muže byl potenciální problém... Řada žen ví, že jsou sexuálně přitahovány k jiným ženám a mnoho z nich se těmto pocitům a touhám ani v běžném životě nijak nebrání... Jen když mají na výběr, raději volí muže.
Otázkou však je, zda bisexualita jako třetí a asexualita jako čtvrtá sexuální orientace vůbec existují. Vzhledem k tomu, že každý člověk je vždy více přitahován jedním pohlavím, je možné se bez pojmu "bisexualita" obejít, pokud se podaří zhodnotit, které pohlaví jedinec více preferuje. Podobně u pojmu "asexualita" je možné hovořit spíše o nezájmu o jakoukoli sexuální aktivitu u mužů a žen.
Sexuální orientace je v lidském mozku programována již dlouho před narozením, v období průběhu nitroděložního vývoje. Existenci sexuality si dítě začíná uvědomovat už v předškolním věku, ale teprve před pubertou a během ní si ujasňuje, zda ho více přitahují osoby stejného či jiného pohlaví. To však zdaleka ještě nemusí být konečný pohled na vlastní orientaci. Je potřeba si uvědomit, že děti procházejí obdobím hledání a tápání a snadno mohou podlehnout napodobování okolí, kopírování chování svých vzorů a touhou být odlišný za každou cenu a případně si něco extravagantního vyzkoušet.
Z pohledu vývoje lidské nebo spíš osobní sexuality každého jedince se může stát, že muž nebo žena, kteří mají heterosexuální orientaci, mohou svou náklonnost ke stejnému pohlaví rozeznat až ve vyšším věku. Tedy v době, kdy již budou mít partnerský heterosexuální vztah, případně i děti. Jenže stejně tak gay nebo lesbička mohou svou orientaci na obě pohlaví rozeznat také až později, v dospělosti. V dnešní době tedy v době, kdy je povoleno registrované partnerství mezi osobami stejného pohlaví. Většinou se pak jedná se o trvalý stav, nikoli o nějaký přechodný rozmar.
Těch důvodů může být hned několik. Žádný z nich však nemáme právo odsuzovat. Souhrnné informace k tomuto tématu naleznete v článku "Bisexualita - jak se někdo může stát bisexuálem?".
Kolik je bisexuálně orientovaných lidí v populaci v České republice je nejisté. Problémem bývají již metodologické zásady takovéhoto výzkumu. Osoby bisexuální, nevyhraněné nebo osoby s malou erotickou reaktivitou se obvykle identifikují jako heterosexuální. Jedním z problémů je také uznání bisexuality jako samostatné sexuální orientace mezi odbornou veřejností. Posuzujeme-li spíše sexuální chování, pak bisexuálně orientovaní lidé mohou být zařazeni mezi homosexuály, nebo heterosexuály. Bisexuální chování nelze vždy považovat, za bisexuální orientaci, neboť může jít jen o náhražkové chování, experimentování a další případy nesouvisející s trvalou orientací jedince. V Česku nikdy nevznikla specializovaná organizace sdružující bisexuální ženy či muže. Řada bisexuálních žen se integruje do lesbické komunity bez větší potřeby zdůrazňovat svůj vztah k mužům. Bisexuálních mužů je mnohem méně a pokud mají potřebu se sdružovat, využívají k tomu gay komunity.
Krásně svůj postoj k bisexualitě vysvětlil Václav Fischer v rozhovoru pro MF Dnes: "Moje orientace je bohatší. Můj život doprovodilo mnoho žen a také několik mužů a já jsem se tím nikdy netajil (...) Žít v pravdě je velmi důležité. A já bych to přál hodně lidem, dokonce i řadě politiků ve světě, kteří třeba s obdobným, řekněme neobvyklým bisexuálním zaměřením procházejí životem."
Závěrem
Žádný závěr není. Prostě lidé zkouší a hledají a období dospívání je právě obdobím hledání a tápání a to nejen v sexuální orientaci. Pokud má někdo v období dospívání i po něm pochybnosti, jak na tom se svou orientací je, může být klidný, protože za čas bude jasno. Muž nebo žena obvykle vstupují do období dospělosti jako heterosexuál nebo homosexuál. Je na straně rodičů, aby pomohli svým dětem v tak těžkém období, jakým puberta a dospívání je, a aby je podrželi ve chvílích, kdy začíná být jasné, že se dítě prostě orientuje jinak, než je běžné.
Poznámka:
Bisexualita (latinsky bi = dvojitý, latinsky sexus = pohlaví).
Bisexualita zdvojnásobuje naše vyhlídky na schůzku v sobotu večer.
(Woody Allen)
(AK)(Z)(L)