-A A +A

Jste zde

Mohou být ženy příležitostně bisexuální?

Mohou být ženy příležitostně bisexuální?

Volné pokračování článků "Sexuální orientace" a "Bisexuální orientace."

Jedná se o zajímavou otázku, která možná zajímá nejednu ženu, ale i nejednoho muže. Příležitostná homosexualita, spíše vynucená homosexualita nebo zástupná homosexualita někdy provází pobyt žen (ale i mužů) v nápravných zařízeních (věznicích), nebo se někdy stává realitou při nedostatku partnerů opačného pohlaví. V takovémto případě se dá spíše hovořit o homosexuálním chování, než o homosexuální orientaci.

Homosexuální chování

Slovo homosexualita je často používáno ve významu, pro tzv. homosexuální chování. Homosexuální chování je však něco jiného než samotná homosexualita. Ta obvykle označuje sexuální aktivitu mezi příslušníky stejného pohlaví. Homosexuální chování nerozlišuje, zda je projevem homosexuality jako orientace, nebo homosexuality vynucené okolnostmi. Klasickým příkladem okolnostmi vynucené homosexuality je zástupná homosexualita, se kterou se lze často setkat v ženských věznicích nebo jiných společenstvech, kde převládá jedno pohlaví. Osoby, které navážou "zástupný" homoerotický vztah, se při první příležitosti (například při propuštění na svobodu) vracejí zpět ke své biologicky dané sexuální orientaci. Dalším motivem pro takové jednání bývá finanční prospěch, například u lidí ve finanční tísni, nebo při účinkování v pornografických filmech.

Ženská sexuální identita

Pojem homosexualita bývá vnímán také jako homosexuální identita, tedy v souvislosti s tím, že dotčená osoba se k tomuto pojmu buď sama přihlásí, nebo je jím označena jakožto odlišná od většiny, či od normy sexuálního chování. Tím jsou jednotlivci přiřazeny určité stereotypy, soubory vlastností, které jsou na pojem navázány. V tomto smyslu se jedná o historicky a kulturně podmíněnou, ne vrozenou homosexualitu. Za jiných okolností, nebo v jiném prostředí jsou tytéž psychické dispozice interpretovány jinak, jinak se projevují a jinak jsou ve společnosti posuzovány.

Ženská sexuální identita může být v některých případech ovlivňována romantickými představami o sexu nebo něžnostech s osobami stejného pohlaví. Vzhledem k tomu, že ženy mnohem více jak po penetračním sexu touží po důvěrnostech, mazlení a něžnostech, může u nich být pravděpodobnost bisexuálního chování mnohem častější, jak u mužů. Většina heterosexuálních mužů si totiž moc neumí přestavit, že by se k něžnostem uchylovali k jinému muži. Důvodem je především to, že muži touží více po penetračním sexu, tedy po spojení. Představa spojení s jiným mužem je pro ně výhradně homosexuální. Muži také mají mnohem zřetelnější pocity o své heterosexualitě nebo homosexualitě, než mají ženy. Heterosexuální muž se při představě intimností s jiným mužem "osype". U ženy většinou záleží na tom, jakou ženu za konkretní situace a psychického rozpoložení potkají.

Z tohoto výkladu se dá usuzovat, že "všechny ženy jsou do určité míry bisexuální" a záleží na okolnostech, za kterých se k této variantě sexuálního chování odhodlají.

Proč tato otázka zajímá muže?

Důvod, proč muže zajímá zda by si žena "dala říct" sexu s jinou ženou bývá vesměs praktický. Mužům se totiž představa sexu dvou žen líbí. Svědčí o tom sledování pornografických filmů s lesbickou tematikou muži. Zcela jistě je více mužů, které zajímají scény s něžnostmi dvou a více žen, než bude žen, které zajímají scény se sexem mužů. Prostě více žen, více vzrušení... Muži totiž až tak nerozlišují sex ženy s mužem a sex dvou žen. Prostě je to nijak nepobuřuje, dokonce je to většinou ještě více vzrušuje.

Dalším důvodem, proč muže zajímá, zda by žena mohla mít intimní zážitky s jinou ženou je to, že řada mužů sní o sexu se dvěma ženami. Tedy především o sexu, kdy by k té své ženě přibrali ještě další... Právě otázky, zda by si pak ženy dokázaly alespoň trochu rozumět je přesně to, co by muži potřebovali vědět. Umí si představit sex s jednou a pak druhou. Ale co mezitím? Jak se budou ženy chovat jedna k druhé? jako sokyně, nebo "to zkusí" a možná jim budou vzájemné něžnosti příjemné nebo alespoň jim nebudou nepříjemné? Kdyby to muži toužící po společném sexu se dvěma ženami dopředu věděli, byli by asi klidnější...

Určitě budou ženy, které si nedokáží představit sex nebo něžnosti s jinou ženou. Ale víte co se říká "Nikdy neříkej NIKDY...". Řada žen si ani v některých případech není stoprocentně jista svou dokonalou heterosexualitou nebo jednoznačnou homosexualitou (lesbická homosexuální orientace), anebo ví, že je přitahují obě pohlaví.

Nikdy není nic černobílé. Zcela jistě se najdou muži, pro které je představa, že by jejich žena udržovala paralelní sexuální vztah s jinou ženou, naprosto nepřijatelná. Domnívám se však, že v případě, že by žena nadále udržovala sexuální vztah s tímto mužem a její paralelní vztah se ženou by neohrožoval partnerství nebo manželství, že by většina mužů tento stav tolerovala podstatně smířlivěji, než nevěru s jiným mužem. Za zásadním odmítáním ženské bisexuality muži může samozřejmě být pocit, že je nevěra jako nevěra. Ale často se spíš muž cítí ponížen tím, že jeho žena není sexuálně uspokojena jím, že on jejím představám o sexu nestačí. Pokud se podobná situace v partnerských vztazích vyskytne a nedojde k ukončení sexuálního života mezi mužem a ženou, bývá značná část mužů ochotna takovýto způsob sexuálního uvolnění své ženě tolerovat. Ženská bisexualita v partnerských vztazích tak mnohdy není tak velký problém, jakým může být ve vztahu případná bisexualita muže.

Někdy se to "tak nějak semele..."

Nejjednodušší to nakonec mají ženy, které vnitřně touží po něžnostech od obou pohlaví. Prostě si mohou představit něžný sex se ženou i mužem. Přitom většinou si představují něžnosti se ženou a "drsnější" sex s mužem. Bisexuální ženy, pro které je atraktivní obojí pohlaví, se tak nemusí nikdy dokonale hodnotit jako heterosexuální nebo jako lesby. Prostě to neřeší!

Za určitých romantických nebo životních situací, případně při vhodné příležitosti si prostě vyberou. Právě ona vhodná příležitost a psychické rozpoložení může mít velký vliv na jejich sexuální identitu. Ženská sexualita je daleko více pružnější a umí se více adaptovat na situaci a psychické rozpoložení. Naplnění sexuální potřeby se pak může odvíjí od aktuální situace a podle toho, u jakého pohlaví žena nalezne atraktivnějšího, případně pozornějšího partnera nebo partnerku. To je však nastává pouze v případech, kdy žena nemá jednoznačně vyprofilovanou svou sexuální orientaci a z tohoto pohledu je ji možné označit za bisexuální.

Spokojená bisexuální žena ve vztahu s mužem

Dá se předpokládat, že bisexuální žena, pokud je spokojena ve vztahu s mužem, nebude vyhledávat vztah se ženou ani v případě, kdy by si svou bisexualitou byla dokonale jistá. Jedná se o analogii se spokojeným partnerským vztahem. V něm přece ani muž, ale ani žena nebudou vyhledávat jiné partnery jen proto, že jsou bisexuální a že muže přitahují ženy a ženy muže. Prostě mají toho svého partnera a s tím si vystačí. proto ani vědomá bisexualita nemusí být ve spokojeném vztahu partnerským problémem. To platí jak pro ženy, které mají lesbické sklony, tak i pro muže, kteří mají sklony homosexuální. A pokud se k sexu s osobou stejného pohlaví někdy uchýlí, je to možné přirovnat ke klasické nevěře, které se heterosexuální lidí v partnerském vztahu dopouštějí s osobami opačného pohlaví. Žádný větší rozdíl v tom není nutné hledat.

Když muži nemají zájem, ale ženy ano...

Naopak, pokud má žena ve vztazích s muži dlouhodobé nebo trvalé problémy, může se dostat do situace, kdy sex se ženou prostě vyzkouší, protože je to pro ni přijatelná nebo toužebně očekávaná změna.

Pokud přijmeme možnost, že "všechny ženy jsou do určité míry bisexuální", nepřekvapí nás, že ženy v něžném kontaktu s jinou ženou nebudou vidět tak velký problém, jak muži.

Důvodem nemusí být touha po sexu se ženou, ale po sexu plném porozumění, něžností, pozornosti... Asi se nedá odsuzovat žena, která touží po něžnostech, pozornosti a jemném milování, v situaci, když je mužem bita, opomíjena, ponižována. Za takových okolností se snad i dá pochopit, že se dá zlákat k milování s jinou ženou.

Ženská sexualita je jiná než mužská. Ženy touží po něžnostech a také jsou ochotné je poskytovat. Ví, co se jim líbí a ví, jak se něžně milovat. Nespěchají, dokáží prožívat něžnosti a umí je také poskytovat. To většina mužů snad ani nechápe a proto je tolik žen, které by mužskou podobu sexu okamžitě vyměnily za ženské něžné milování...

Sexuolog Zlatko Pastor zastává názor, že "homosexualitou se nikdo nemůže nenakazit a také k ní nikoho nepřemluvíte". Pokud se některé ženy rozhodnou něžnosti nebo sex s jinou ženou vyzkoušet, nebude to na jejich sexuální orientaci mít žádný budoucí dopad. je to samozřejmě pouze jejich rozhodnutí a nejspíš bude odpovídat situaci nebo vědomému zhodnocení vztahu s jinou ženou. Ale je to pouze jejich rozhodnutí a pokud se se svými experimenty nebudou nikde "chlubit", zůstane pouze jejich osobním tajemstvím...

Když se nyní nad otázkou "Mohou být ženy příležitostně bisexuální?" zamyslíme, musíme odpovědět ANO, mohou. Dokonce existuje mnohem vyšší pravděpodobnost, že ženu v sexuální nouzi budou zajímat nebo pro ni mohou být atraktivní i jiné ženy. Bohužel, žen, které jsou v partnerském vztahu nespokojené se sexuálním životem a případně mají ze sexu s mužem až negativní pocity nebo žen s negativními zkušenostmi se vztahy s muži, je bezpočet. Proto je pro ženy mnohem snadnější "podlehnout" situaci, kdy je osloví jiná žena nebo když osloví jinou ženu v podobném rozpoložení. Přitom se nemusí jednat o vztah s lesbickou ženou, ale se ženou, která prostě jen hledá jinou cestu svým životem...

Kdy nejčastěji?

Ženy nejčastěji zkoumají své sexuální preference v období, kdy jsou mladší a sex je pro ně mnohem větší prioritou. Dá se odhadnout, že nejčastěji "experimentují" na začátku svého sexuálního života, kdy se ve své sexuální orientaci nebo prioritách teprve orientují. Pak to může být "módní vlna", kdy experimentují proto, že "TO dělají i jiné kamarádky"... Později může přijít vlna frustrace ze zklamání ve vztazích s muži a nakonec, po zralé úvaze i období, kdy raději se ženou, než vůbec...

Muži se tak nerozhodují. Muži jsou daleko méně často přitahováni k osobám stejného pohlaví a pokud mají přirozenou příležitost, pak zvolí ženu před mužem. Jedině v situacích, kdy ženy nejsou dostupné, jsou ochotni k náhradnímu řešení, tedy k sexu s jiným mužem nebo spíše k náhradním formám sexu s jiným mužem. V takovýchto situacích pak většinou spíše volí vzájemnou masturbaci nebo orální sex.

Závěrem...

Tato úvaha na téma ženské bisexuality není podána vyčerpávajícím způsobem. každá žena může mít pro milování s jinou ženou své důvody. Nedá se ani odhadnout, co všechno může vést k tomu, že se spolu dvě ženy pomilují a dají si vzájemně přednost před milováním s mužem. Ani nebylo cílem se zabývat opravdu všemi možnostmi a důvody, které k takovémuto chování mohou vést. Spíše šlo o to uvědomit si, že mohou nastat situace, kdy žena dá přednost ženě před mužem. Nemusí k tomu mít dokonce ani žádné racionální důvody. Prostě to udělá...

Vzhledem tomu, že jsem podobné vztahové otázky řešil v "Poradně sexuologa", mohu snad na závěr sdělit svůj názor. Když už se něco podobného prožijete, pak je to Vaše osobní věc. Možná na takovouto událost nebudete pyšní, možná se Vám bude líbit, možná Vás bude dokonce mrzet .... ale je to Vaše osobní věc, Váš osobní zážitek. Ať budete situaci, kdy k tomu došlo, popisovat tisíci slovy, desetitisíci slovy nebo i milionem slov, stejně Vás ti, kteří Vás budou poslouchat nepochopí. Proto raději mlčte...

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)