Podle Wikipedie je
"Manželství je právní a společenská instituce, která tvoří legislativní základ pro rodiny. Muž a žena, kteří chtějí spolu uzavřít manželství, mají předem poznat navzájem své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav, aby mohli založit manželství, které splní svůj účel.
Tradice manželského obřadu, práva a povinnosti v manželství, způsob výběru partnera, počet a pohlaví partnerů i právo vstoupit do manželství se mohou lišit v závislosti na kultuře. Dlouhodobě je manželství ekonomicky, právně, nábožensky a sociálně uznáváno jako primární společenská instituce pro výchovu dětí.
Řada manželství má sexuální problémy. Nemám nyní namysli problémy s erekcí u mužů nebo frigiditou u žen, ale problémy související s tím, že jeden se milovat chce, kdežto ten druhý ne. Možná tyto "vztahové" problémy jsou stejně častí, jako jsou ony známé problémy s erekcí a frigiditou. Přitom se často nejedná o problémy sexuální, ale opravdu vztahové nebo problémy s odlišnou sexuální potřebou partnerů.
Pohled na "manželské povinnosti" spojené se sexem nebo sexuálními aktivitami se v průběhu doby vyvíjel a stále vyvíjí. Ani v dnešní době není v celém světě chápaný stejně. V historii (a to i nedávné) platil předpoklad, že uzavřením manželského slibu se žena automaticky oddává svému muži. V praxi to znamenalo, že žena má být muži po vůli. Jsou však známé i případy, kdy ženy po letech sexuálního strádání zažalovaly manžela pro neplnění manželských povinností. Z historie víme, že řada manželství, především v "nejvyšších kruzích" byla rozvedena právě z důvodu nenaplnění manželského slibu. V těchto případech ovšem byli většinou na vině muži... Ale i v dnešní době se občas stává, že dochází k rozvodům manželství, kde žena je po létech v manželském svazku stále panna...
I v dnešní době se ovšem můžete setkat s názorem, že muž má na sex v manželství právo a že manželka je povinna mu jeho sexuální potřeby naplnit. Takovýto názor je pro většinu lidí nepochopitelný, ale to neznamená, že by jej někteří muži nezastávali.
A co když "nemůže" muž? Představa mužů, že v manželství mají právo na sex a sexuální vyžití se dá obrátit, a to ve prospěch ženy. Cožpak žena nemá v manželství stejná práva jako muž? Pokud budeme trvat na manželských právech, pak v manželství má žena stejná práva na sex a sexuální vyžití, jako její manžel. V takovém případě by ovšem řada mužů trpících problémy s erekcí nebo vyvrcholením měla v manželství vážný problém...
Obecně se má za to, že sexuální vztahy mají být součástí manželství. Sex však v manželství není a ani nemůže být smluvním závazkem. Pojem "manželská povinnost" je občas používaný lidmi, kteří takto sex mnohdy vnímají, vyžadují nebo poskytují.
V České republice je manželství dobrovolným, v zásadě trvalým soužitím dvou osob různého pohlaví, které je založeno zákonem stanoveným způsobem – sňatkem. Jeho hlavním účelem je dle zákona založení rodiny, řádná výchova dětí, tedy biologická a výchovná funkce a vzájemná pomoc a podpora."
V současnosti je v manželství kladen důraz na dobrovolnost a vzájemné respektování druhého. Pokud žena-manželka říká muži-manželovi NE, znamená to NE. Platí to samozřejmě i opačně!!! Tedy mělo by to znamenat NE...
V v dnešní době je v našem právním systému kladen v manželství důraz na dobrovolnost. To samozřejmě platí i pro požadování nebo vyžadování sexu. Zákon stanovuje, že žádný právní vztah uzavřený mezi partnery nedává nikomu právo vyžadovat po druhém sexuální uspokojení násilím nebo ho vynucovat jakoukoli formou nátlaku. Proto vynucený nebo dokonce násilný pohlavní styk mezi manželi může být klasifikován jako znásilnění. Problém je samozřejmě s dokazováním takto vynuceného sexuálního aktu. Je to velmi složité a velmi tristní... Pokud si představujete, že ke "znásilnění" může dojít pouze ze strany muže na ženě, pak nemáte pravdu. Úplně stejně muže být kvalifikovaný akt opačný, tedy že muže znásilnila žena. Je to naprosto stejné jako v jiných případech kdy došlo ke znásilnění mezi lidmi.
Sex v manželství tedy není povinností nebo právním závazkem!. V manželství je to ovšem akt předpokládaný.
Literatura a zdroje