Svatba

(ZDROJ: převzato https://cs.wikipedia.org/wiki/Svatba)

Svatba neboli sňatek je obvykle slavnostní vznik manželství. Z pohledu ženy se nazývá též vdavky, pro muže ženitba. Slovo svatba je odvozeno od praslov. *svętъ = „příbuzný“ a to od kořene indoevrop. *su̯o- = „svůj“. Výraz sňatek staročesky znamenal též shromáždění, sbor, spojení či počátek, z praslov. *sъn-(j)ęt-ъkъ. Výraz svatba pochází z praslovanského základu „svatý“ (i dnes užíváme spojení: svátost manželství apod.). Proto je vždy nutné psát „svatba“ s „s“ uprostřed slova přesto, že nás výslovnost lehce mate.

Svatba je světově rozšířený společenský obřad, který spojuje dvě osoby. V minulosti se jednalo zpravidla o osoby opačného pohlaví, vzhledem k liberalizaci společnosti a společenských zásad, je dnes v některých státech možné uzavřít sňatek i s osobou stejného pohlaví. Historicky se tento obřad vyskytuje v různých formách v naprosté většině světových kultur. Jejich forma se liší na základě sociálních, náboženských a dalších odlišnostech. Tento jev můžeme sledovat na různých úrovních již od pravěku. Charakter obřadu a jeho důsledků se měnil v průběhu historie na základě obecných společenských poměrů. Důležitými faktory pro historický vývoj svateb byl například (kult rodiny, vliv církve) v pozdější době především subjektivnější důvody (láska, peníze). Na svatby se může nahlížet jak ze sociologického hlediska, tak např. I z teologického, psychologického nebo politického hlediska.

Před svatbou

Před samotným sňatkem většinou předchází řada příprav, některé jsou závazné, jiné spíše tradiční, například:

• zásnuby, zasnoubení, zaslíbení čili dohoda zájemců o sňatek o záměru uzavření manželství, tzn. o svatbě
• ženichova žádost o ruku rodičů nevěsty, tj. o souhlas nevěstiných rodičů se svatbou
• objednání obřadu: u církevního sňatku podle pravidel církve případně i další úkony
• uzavření předmanželské smlouvy, zejména o stavu majetku snoubenců před svatbou, ale i majetku získaného po ní a případného majetkového vypořádání v případě rozvodu manželství
• někdy v zájmu shody v manželství jeden ze snoubenců přestoupí do církve snoubence/snoubenky
• zasílání svatební oznámení příbuzným a blízkým osobám
• opatření snubních prstenů a svatební kytice – objednání a koupě, zvykově to bývá věc ženichovy péče
• dojednání svatebních svědků, družiček a družbů

Většina párů začíná s přípravami svatby přibližně půl roku před jejím uskutečněním. Na začátku každého roku se proto na řadě míst po celé České republice koná bezpočet svatebních veletrhů, kde mohou páry načerpat inspiraci pro svůj svatební den. Plánování a organizace svatby je časově i organizačně značně náročné, proto jsou často najímány agentury, které se zabývají celkovou organizací, od naplánování po závěr.

Jak svatba probíhá

Svatba samotná má zpravidla dvě hlavní části:

• sňatek, oddavky, svatební obřad, vstup do manželství, zpravidla se slibem věrnosti a oddanosti, částečně předepsaný zákonem, pod vedením autorizované osoby, pověřené státem nebo církví, případně jinou institucí, státem k tomu oprávněnou. Toto oprávnění může mít i omezenou či podmíněnou platnost, jak tomu bylo v minulosti, kdy církevní sňatky nebyly státem uznávány jako plnohodnotné a pro právní závaznost musely být provedeny i na úřadě. Což víceméně platí v řadě evropských zemích (např. Rakousko)
• oslava, svatební hostina, veselka, jejíž zajištění bývalo věcí nevěsty, případně jejích rodičů. Tato praxe či zvyk dnes již prakticky neexistuje. V naprosté většině je svatba zařizována svatebním párem společně, či dle dispozic a domluvy. Na oslavě se také provádějí nejrůznější zvyky dle národnosti. V Tuzemsku se jedná například o vzájemné krmení se novomanželů svatební polévkou (vývar s knedlíčky), či společné zametání rozbitého talíře před vstupem na hostinu.

Po svatbě

Bezprostředně po svatebním dni následuje svatební noc. Ta hrála významnou roli zejména v historii. Po svatbě nejenže nastávají novomanželům líbánky, zpravidla radostné období, ale také řeší společné bydlení, pokud dosud bydleli odděleně, a často také jedou na svatební cestu. A během let manželství mohou každoročně slavit výročí svatby, zejména pak „kovové“, tj. bronzovou, stříbrnou a zlatou svatbu, a konečně i diamantovou.

Druhy sňatku

Sňatek podle způsobu uzavření:

• církevní sňatek, zpravidla vedený oddávajícím duchovním,
• občanský sňatek, nebo též civilní sňatek, vedený obecním nebo státním úředníkem, případně jinou oprávněnou osobou.

Jejich platnosti nebývají vždy zcela rovnocenné – z pohledu státních úřadů může být církevní sňatek považován za neúplný a naopak v očích některých církví občanský sňatek není . To se liší v různých zemích a také podle církví a podobně. Svatba také může být něčím neobvyklá, např. exotická nebo hromadná.

(ZDROJ: převzato https://cs.wikipedia.org/wiki/Svatba)

Pro zasmání

Když jsem byl malý nesnášel jsem účast na svatbách.
Všechny babičky a tety mě štípaly a říkaly: „Ty budeš další“!
Přestaly s tím, až když jsem začal na pohřbech to samé dělat já jim.

Literatura a zdroje

• https://cs.wikipedia.org/wiki/Svatba
• https://cs.wikipedia.org/wiki
• https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/cz/
• REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 2., nezm. vyd. vyd. Praha: Leda, 2012. 752 s. ISBN 9788073352967, ISBN 8073352966. OCLC 825730826 S. 616-617.
• REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 2., nezm. vyd. vyd. Praha: Leda, 2012. 752 s. ISBN 9788073352967, ISBN 8073352966. OCLC 825730826 S. 587.