Hlavní téma: "Nevěra".
Volné pokračování článku "Sexuální chování a vztahy".
Odpověď na otázku "Co už je a co ještě není nevěra" je složitá.
Obecně se tvrdí, že nevěru partnera by většina lidí za žádných okolností nedokázala odpustit. To je samozřejmě jen fráze, která vychází především z toho, že "mne se to přece netýká"... Když se ale pojem nevěra rozloží do mnoha forem kontaktu mezi lidmi, ne všichni budou mít stejný názor na to, co nevěra ještě není a co už je. Tyto názory se pak mnohem více zpřesní pokud zjistíte, že nevěra není obecný pojem, ale že se týká Vás a partnera nebo partnerky. Je to dáno také tím, že každý člověk má hranice tolerance jinde a teprve až při srážce s realitou si je naplno upřesní. Zatímco pro někoho to může být utajený polibek nebo letmé "podezřelé" držení za ruce, pro jiného to nemusí být ani orální sex nebo masturbace s někým jiným.
V manželství a v partnerských vztazích dochází k situacím, kdy jeden z partnerů podlehne emoční nebo i fyzické nevěře. Někdy je to, co se stane tak jednoznačné, že není nutné přemýšlet o tom, zda to nevěra je nebo není. V situaci, kdy dojde k fyzickému spojení muže a ženy nebo k sexuálním aktivitám, které jsou považovány za intimní partnerskou erotiku, pak nejspíš ani laik nebude pochyboval o tom, že se o nevěru jedná. Jsou však lidé, pro které některé sexuální aktivity ještě nepředstavují vztahový problém a za nevěru je odmítají považovat. Na opačném pólu tolerance jsou pak lidé, pro které i relativně "nevinné" projevy přízně budí až hysterické emoce.
Hranice nevěry tak přímo souvisí se žebříčkem morálních hodnot každého člověka a přitom nezáleží na tom, zda se jedná o muže nebo ženu, případně homosexuály nebo lesby. Problémem společnosti začíná být, že takový žebříček hodnot musí vzniknout na základě výchovy v rodině, škole, společnosti..
Hranice žebříčku hodnot se dá vnímat i jako určitý konflikt s pojmem, který se z našeho slovníku pomalu, ale jistě vytrácí. Tím pojmem je "svědomí". To je ten nejjednodušší indikátor toho, zda se chováme tak, jak bychom se podle vlastního žebříčku hodnot chovat měli.
Za ukazatel hranice toho, co je a co už není správné se dá považovat pojem, která si v dnešní době někteří ani moc nepřipouštějí a to je "svědomí". Tehdy lidé, kteří "svědomí" mají, vnitřně vnímají, že jejich jednání nebylo správné a že tomu druhému ublížili. Vnímají to především tehdy, když ví, že o to ten druhý neví, nebo často předpokládají, že o tom neví... Když víte, že to, co z pohledu partnerských vztahů děláte jinde a děláte to bez souhlasu a vědomí partnera nebo partnerky, pak takové jednání nemůžete a často ani nedokážete obhájit ani sami před sebou.
Ženy jsou v tom, co si partner může a nemůže dovolit k jiné osobě mnohem méně tolerantní. Muži jsou tolerantnější, hlavně tehdy, když se to netýká jejich partnerky...
Jak moc jste tolerantní Vy si můžete dokázat zodpovězením otázky "jak moc by vám vadilo kdyby ten druhý":
Zcela jednoznačně je za nevěru možné považovat situace při které dojde k fyzickému spojení při sexu nebo k prožití sexuálních aktivit, které se vztahují k manželství nebo partnerskému vztahu. Takovéto jednání "definici" nevěry jednoznačně naplní. Ty ostatní situace pak mohou být předmětem diskuze...
To je pak otázka kterou není vůbec snadné si zodpovědět. Svědomí není rozumné podceňovat protože postupem doby vede často k "vnitřním výčitkami", které mohou dokonale změnit běžné, každodenní chování, seberou sebejistotu. Svědomí pak tyto lidi dostane až do rozpoložení, kdy se domnívají, že jedinou cestou jak se výčitek zbavit, je se k nevěře nebo tomu, co dělali přiznat.
Někdy se tomu říká, že vlastně nevěru na sebe "práskli" sami. Doufají, že to, že ve slabé chvilce "pod tíhou výčitek svědomí" nevěru sami přiznají, jim uleví. Výčitky svědomí nevěrníka v okamžiku, když si myslí, "že by TO partner nebo partnerka měli vědět", "donutí" k dobrovolné zpovědi. Už za okamžik sice pozná, že udělal chybu, ale vrátit to již nejde ...
Takovýmto důvodem "přiznání pod tíhou svědomí" není mnohdy ani tak to, že svého činu tak moc litují, ale pravým důvodem může být, že doufají, že přiznání jim uleví do vnitřních výčitek a nepříjemného pocitu selhání, který jejich výčitky provází.
Pokračování tématu najdete v článku "Nevěra se většinou prozradí sama".
"Moje svědomí je čisté,
protože jsem ho ještě nikdy v životě nepoužil..."
(AK)(Z)(L)