Volné pokračování článku "Vztahy mezi lidmi".
Ideální partner nebo ideální partnerka jsou snem snad každého člověka, který se zamiluje. "Láska bývá slepá", říká jedna ze základních lidových moudrostí... a mnohdy tomu tak také je...
Lidé si podvědomě toho druhého idealizují a možná právě proto se vztah tak krásně vyvíjí. Je logické, že zamilovaný člověk vidí spíše klady než zápory. Kvůli záporům by přece vztah nehledal...
Tak se časem stane, že lidé zpozorují, že právě ten jejich , jinak "dokonalý vztah" má nějakou maličkou nedokonalost. Ono jich může být celá řada, ale tak silné a rychlé prozření ze zamilovanosti většinou nehrozí. O to nepříjemnější je zjištění, že něco se vyvíjí jinak, než by mělo. Většinou takovéto lehké prozření přichází v okamžicích, kdy po tom druhém začnete chtít něco, co ve vztahu považujete za potřebné, někdy dokonce zásadní. Tehdy můžete zjistit, že Vaše představa o partnerovi nebo partnerce naráží na mantinely, které někdy mohou být nepředstavitelně pevné a nedají se tak snadno překonat... Jednak je to dáno tím, že mnohé páry se víceméně podvědomě dlouhodobě vyhýbají tématům, které by mohly být konfliktní. Často se otázky typu "...co bude dál?", "...vezmeme se?", "...budeme spolu bydlet?", "založíme rodinu?" a mnohé další odkládají a raději se jich minimálně jeden z páru nechce ani dotknout. Takovéto odkládání otázek, které se týkají budoucnosti vztahu v tom partnerovi, kterého zajímají, pomalu, ale jistě vyvolávají pocity obav nebo dokonce strachu. Když jednou "narazí", podruhé se bojí zeptat, nebo se odpovědi přímo obává, a tak se raději neptá...
Problémů, které partnerské vztahy provázejí, je celá řada a mnohé z nich nakonec vedou i k rozpadu vztahu. Jednou z příčin takovýchto pochybností jsou otázky o tom, jakou roli v životě partnera nebo partnerky vlastně zastáváte, může být situace, kdy si stále více a více uvědomujete, že zatímco Vy jste se už svěřili snad o všem, o tom druhém toho zas tak moc nevíte. Nejen že nevíte, ale možná dokonce cítíte, že se snad i bojíte zeptat.
V dnešních vztazích se začíná projevovat trend, kdy jeden z partnerů se vyhýbá situacím, kdy by Vás mohl seznámit s někým z rodiny nebo ze svých blízkých přátel. Takovýto vztahový trend se nazývá stashing a v dnešní době se s ním setkává stále více lidí. Tento pojem použila Ellen Scott v Metro UK, který říká, že "stashing" je vztahová situace, kdy Vás člověk se kterým máte vztah, nikomu z jeho okolí, přátel a rodiny nepředstaví a vyhýbá se situacím, kdy by k takovému seznámení mohlo dojít. Zdánlivě se jedná o nepodstatnou věc, ale může to být signál o tom, že vztah se nevyvíjí tak, jak se domníváte.
Zpočátku to ani moc nevadí, vždyť jste rádi hlavně spolu. Časem však, většinou od Vašich rodičů a přátel stále častěji zaznívá otázka "a už tě představil(a) svým rodičům?" Zpočátku se to dá odbýt tím, že na to ještě nebyl čas nebo že se ještě tak moc neznáte, ale později už se takto odpovídá stále obtížněji. Najednou si uvědomíte, že zatímco Vy jste své okolí se svým partnerem (partnerkou) seznámili, o rodině a přátelích druhé strany toho moc nevíte nebo vlastně nevíte vůbec nic...
Tento vztahový trend většinou provází celý vztah od jeho počátku. Uvědomíte si ho však až ve fázi, kdy svůj partnerský vztah považujete za "veřejně známý", "oficiální". Nebo si alespoň myslíte, že tomu tak je...
Netýká se to jen toho, že se partner nebo partnerka vyhýbají situacím, kdy by Vás mohli nebo měli představit rodině nebo Vás seznámit se svými příteli, ale týká se to i situací, ze kterých by mohlo být zřejmé, že spolu chodíte nebo že máte vážnější vztah.
V dnešní době, době internetu, sociálních sítí, MMS, mailů a podobných komunikačních technologií si uvědomíte, že o Vašem vztahu vlastně nikde není ani zmínka. Žádné společné fotografie, žádné maily se společnou fotografií, žádné společné zážitky na sociálních sítích. Zářivým příkladem jsou společné fotografie ze společných akcí, u kterých chybí komentář, že k sobě patříte a fotografie je komentována například jako "na výletě s přáteli..." Zcela pak chybí jakékoli fotografie, které by mohly svědčit o Vašem hlubším vztahu. Prostě nikde nic. Na dotaz, "kdy společně navštívíme Tvoji rodinu" vyhýbavá odpověď, na nabídku pozvání přátel na oběd sbírka důvodů, proč by to nebyl dobrý nápad...
Najednou zjistíte, že do života svého partnera (partnerky) podle všeho patříte, ale že on (ona) si své soukromí střeží jako "oko v hlavě"... a ke svým nejbližším Vás pod tisíci důvody vpustit nechce.
Mohou sice existovat logické nebo i opodstatněné důvody, proč k takovému seznámení ještě nedošlo. Často tím "pádným důvodem" může být velká vzdálenost nebo důvody ekonomické, které mohou bránit cestě za rodinou. Představení rodičům nebo seznámení přátel s člověkem, se kterým v životě počítáte, patří k přirozeným fázím vztahu. Pokud se dlouhodobě odkládá nebo se přímo zakazuje, svědčí o tom, že ve vztahu není něco v pořádku.
Nejcitelněji Vás pak může zasáhnout situace, kdy se například potkáte s rodiči partnera(ky) a nastane trapný okamžik, při kterém máte pocit, že Vás zapřel(la) a Vy jste byli titulováni jako "spolužák" (spolužačka), kolega (kolegyně), známý (známá)... V takovýchto okamžicích by se atmosféra dala "krájet" a rozpaky nad tím , že k setkání s Vámi došlo, jsou nepřehlédnutelné.
Když se zamyslíme nad důvody, které takovýmto chováním mohou být skryty, pak nás může napadnout že:
Rada na závěr:
Pokud máte pocit , že Vás partnerka nebo partner nechtějí spojovat s vlastním životem, zeptejte se proč. Je to sice otázka nepříjemná a můžete na ni obdržet odpověď, která se Vám nebude líbit, je to však to nejrozumnější, co se dá poradit. Je rozumnější se na to druhého otevřeně zeptat a hlavně trvat na přímé odpovědi. Předejdete tak možná nepříjemným situacím, které Vás v budoucnu mohou potkat..
„Vztah je jako dvojkolo. Není možné, aby jeden šlapal a druhý brzdil.“
(Petr Casanova)Opravdová láska je umění najít ve světě někoho, s kým si rozumíš lépe než se sebou samým.
(Henri Frédéric Amiel)