Ona je tou, která určuje tempo, postup, směr. Ona je tou, která říká, co se má a nemá dělat. Řídí si své sezení dle svého tempa, pocitu, nálady a zájmu.
Je to přesně opačný postup, než na který jsme zvyklí.
Praxe vaginálního mapování tedy nevypadá tak, že si žena lehne na lehátko, roztáhne nohy a čeká, co se bude dít, zatím co někdo cizí jí vyšetřuje a „léčí“. Klientka je na lůžku po celou dobu sezení aktivní a vše, co se děje, je v jejích rukou. Dovoluje si poznávat sebe samu, přicházet k sobě blíž, hledá mapu svého potěšení tak, jak jí to vyhovuje. Tak, aby se stále cítila komfortně, bezpečně a příjemně.
Nejprve žena leží na lůžku přikrytá. Pomocí dechu a vědomé pozornosti se snaží naladit na své tělo. Vnímá své pocity, své emoce, svůj aktuální stav.V běžném životě tohle moc často neděláme. Nevěnujeme tolik času sami sobě. Nevypínáme myšlenky, nevěnujeme se tolik projevům svého těla a svého vnitřního světa. Většinou nás až bolest upozorní na to, že nějaké tělo vůbec máme. Nebo silná emoce, která nám „zatemní“ mozek.
K tomu, aby se žena dostala více „z hlavy do těla“ může pomoci také dotek. Terapeut může ženě nabídnout krátkou masáž končetin, promačkání a uvolnění svalů a napětí, přiložení ruky na místo, kde žena cítí nepohodu nebo strach, protažení apod. Vždy jde ale nejdříve o nabídku, kterou žena buď může, nebo nemusí akceptovat. „Mohu vám nějak pomoci, abyste se cítila lépe? Mohu vám promasírovat nohy, plosky nohou, bříško, ruce nebo udělat krátkou masáž hlavy. Existuje něco, co by vám teď přišlo vhod, abyste se cítila více v klidu a zbavila se napětí?“ Další komunikace může vypadat například takto: „Cítíte se dobře? Není vám chladno? Mohu vám nabídnout ještě deku, abyste se cítila opravdu příjemně, pomohlo by vám to?“
Klientka může dostat několik nabídek, vždy podle situace, ze kterých si může vybrat. Sama se tak učí uvědomovat si a naplňovat potřeby svého těla. Zároveň se učí o těchto potřebách komunikovat a věnovat jim pozornost.
Jako ženy, často své potřeby ignorujeme. Dáváme přednost potřebám druhým a sebe mnohdy zanedbáváme. Jsme naučené postarat se nejdříve o své blízké a sami se často stavíme v péči až na poslední místo. Stejně to velmi často vypadá v intimním životě. Své potřeby nedokážeme přesně identifikovat, vyjádřit je nahlas, podělit se o ně s partnerem a postarat se o to, aby byly naplněny. Toto je v sexualitě opravdu důležité. Vnímat, co mé tělo potřebuje, co mu dělá dobře, po čem touží a říct si o to. Ale umět si říct, je také velmi důležité. Komunikovat o svých sexuálních potřebách totiž není mnohdy jednoduché. Při sezení vaginálního mapování se klientka mimo jiné učí i toto. A odnáší si to pak do svého života.
Po prvotním naladění se „na sebe“, zklidnění a uvolnění napětí začínáme mapovat.
Žena svou plnou pozornost věnuje vždy konkrétnímu místu na svém těle. Tomu pomáhá dotyk terapeuta.
Vyzkoušejte si teď, při čtení tohoto článku, malý experiment. Prohlédněte si svou ruku a svým pohledem se zaměřte na konkrétní bod. Může to být piha, nějaká jizvička, rýha na vaší dlani, nebo něco podobného. Nějaké konkrétní, velmi malé místečko. Pohledem vyhledejte toto místo a pak zavřete oči a zaměřte do tohoto bodu veškerou svou pozornost. Fokusujte se a chvíli vydržte. Potom na toto místečko položte ukazováček druhé ruky. Dotkněte se.
Když se bez doteku snažíte koncentrovat do jednoho bodu na svém těle, je velmi pravděpodobné, že se vaše pozornost roztříští a rozmělní do daleko větší oblasti. Pomocí dotyku dokážete zcela přesně detekovat bod, do kterého poté velmi snadno upíráte svou pozornost. Stejným způsobem také přesně do tohoto místa můžete vést svůj dech. Vizualizujete si vedení a cestu dechu přesně do tohoto místa, místa doteku.
Tak tímto způsobem probíhá vaginální mapování.
Terapeut ženě pomáhá vést vědomou pozornost a dech do konkrétního místa tak, jak jsme si to vyzkoušeli s pihou na ruce. Pomocí dotyku. Stálou komunikací mezi klientkou a terapeutem je stále zachována možnost vést si sezení sama a určovat tempo i směr. Na jednotlivých bodech zkoumáme citlivost tkáně. Jak fyzický stav, tedy je-li tkáň zdravá a citlivá na dotek, nebo necitlivá, či dokonce nějakým způsobem poškozená. Tak také emoční náboj místa, viz. 1. díl série článků o technice vaginální mapování.
Klientka si sama volí dobu, po kterou se na daném místě zdržíme. Snaží se vnímat své pocity a fyzické projevy svého těla. Snaží se zmapovat citlivost tkáně. Zdali cítí příjemné, či nepříjemné pocity, fyzické projevy jako je např. pálení, či píchání, nebo pozitivní, či negativní emoce. Toto vše pomocí vědomé pozornosti, dechu a doteku prozkoumává. Tkáň vaginy přitom vydává svá tajemství.
Při milování často nemůžeme takto jemné nuance své citlivosti poznat. Při vniknutí penisu do pochvy je aktivována veškerá vaginální tkáň, vnější i vnitřní. Prožíváme různé druhy stimulace najednou, ať už je to líbání, dráždění bradavek a doteky na všech možných místech těla současně. Naše pozornost je roztříštěna na tisíc kousků anebo je často úplně zahlcena.
Při mapování plně vnímáme vždy jen jediné místečko. Věnujeme mu veškerou svou pozornost. Tím můžeme zjistit skutečný stav. Podívat se, jestli cítíme potěšení nebo něco jiného.
Pomocí různých tipů dotyku jemně rozmasírováváme tkáň. Vracíme ji citlivost a živost. Obnovujeme nervová zakončení. Uvolňujeme a rozdýcháváme zatuhlá místa, hojíme přecitlivělá. Kultivujeme fyzický stav vagíny a pomocí dialogu také vnitřní emoční stav ženy. Pečujeme a předáváme klientce pocit bezpečí a ochrany, který si odnáší sebou domů. Pomáháme tak ženám najít vztah ke svému ženství.
Jana Mašková Zimolová, CSB
Lektorka v oblasti sexuality a intimních vztahů
www.terapiedotykem.cz
(AK)(Z)(L)(TD)