Volné pokračování článku "Vztahy mezi lidmi".
Otázku, kterou si asi alespoň jednou v životě položí každý muž i žena je v jakém vztahu spolu budou chtít dále žít. Musí si vyjasnit svůj vztah k manželství, nebo jiné formě srovnatelného právního vztahu. Ať už je to manželství, nebo jiná právní forma partnerství, vždy je to základ vztahu mezi dvěma lidmi na kterém se dá stavět. Když navazujete milostný vztah, musíte si v něm v určitém okamžiku ujasnit, jak se váš vztah bude dále vyvíjet. Jakákoli právní forma soužití však není jediná věc, která by ve vašem společném životě rozhodovala o partnerské spokojenosti a naplnění. Vztah mezi lidmi závisí na spoustě dalších, neméně významných závazků a postojů. Nic není tak jednoduchého, ani tak složitého, jako je partnerský vztah dvou lidí.
V současné době v naší kultuře není mnoho lidí, kteří by za celý svůj život měli pouze jednoho sexuálního partnera. Muži v různých průzkumech uvádějí více mimomanželských vztahů, více náhodných partnerek i komerčních sexuálních styků. Tento fakt může být biologicky vysvětlen vyšším počtem spermií u mužů oproti nižšímu počtu vajíček u žen a větší investicí žen do rodičovství – těhotenství, porod, kojení, výchova dětí. Na druhou stranu rodičovská péče vyžaduje investici i od otců, což může být jednou z biologických determinant pro monogamní vztah. Důležitým faktorem k udržování monogamního svazku je také ochrana paternity, tedy výchova vlastních dětí a ne dětí někoho jiného.
Monogamie je manželství jednoho muže s jednou ženou. Někdy se tomuto vztahu říká párové manželství.
Představa monogamie mnohdy v lidech vytváří smíšené pocity a naplňuje je strachem ze ztráty svobody.
Jejím opakem je polygamie – manželství více než dvou partnerů, která se dále dělí na
Historicky první doloženou povinnou monogamii vyhlásil v roce 1000 aškenázský rabín Geršom ben Jehuda pro Židy žijící ve střední Evropě. K zavedení monogamie došlo na židovském sydonu v Mohuči a samotné zavedení mělo být pouze na zkoušku na dobu tisíc let (tedy zkušební doba vypršela v roce 2000). Podle Petra Weisse se však po vypršení této lhůty sešla rabínská rada, která usoudila, že pro posouzení výhodnosti monogamie je tisíc let krátká doba, a proto tuto dobu prodloužili o dalších tisíc let.
Ačkoli se legální mnohoženství, nebo mnohomužství zdá jakkoli lákavé, určitě platí, že jedině monogamní vztah může vydržet celý život.
Mnoho společností povoluje polygamii, ale celkově na světě monogamní forma manželství převažuje.
Pojem monogamní tedy nelze ztotožňovat s pojmem věrný. Jedná se výhradně o pojem vztahující se k oficiálnímu svazku partnerů, kterému se říká manželství. V monogamním manželství si partneři slibují lásku a věrnost. Mnohdy se však přihodí, že jeden, nebo dokonce i oba partneři si jsou nevěrní a naváží sexuální styky s dalšími osobami. Naprosto stejná situace může nastat i v polygamním manželství. Z toho vyplývá, že monogamie ani polygamie nezaručují partnerskou věrnost.
Jelikož v populaci je přirozené přibližně stejné zastoupení žen i mužů, monogamie by měla odpovídat demografickým procesům. Monogamie také vede ke vzniku v současném světě nejrozšířenější základní rodinné jednotky – rodiny, která se skládá z otce, matky a jejich potomků.
Rodina je podle sociologické definice skupina osob (případně více skupin osob) navzájem spjatých pokrevními svazky, manželstvím, nebo srovnatelným právním vztahem, nebo adopcí. V rámci rodiny jsou její dospělí členové odpovědní za výchovu dětí.
Existuje několik variant uspořádání rodiny:
Rodinu lze podle sociologické definice zároveň chápat i jako malou skupinu osob, které jsou navzájem spojeny nejen manželskými a příbuzenskými, ale i jinými obdobnými vztahy a zvláště společným způsobem života.
Další definice popisují rodinu prostřednictvím funkcí které plní:
Po odchodu dětí z domu je k udržení trvalého monogamního svazku zapotřebí zcela jiných motivací než pouhého biologického puzení. Člověk se od zvířat odlišuje zejména tím, schopen o svém chování vědomě rozhodnout a zpětně jej zhodnotit. Takže přestože monogamní svazky nemají svoji biologickou oporu, neznamená to, že je nemožné jich dosáhnout. To zda se ubráníme nevěře my sami, záleží na každém z nás a situaci, do které se ve svém životě dostaneme.
V dobrém manželství jeden od druhého vyžaduje málo. V krásném manželství se všechno dává a přijímá.
Ortega y GassetA jestli jsi miloval někdy ženu nebo zemi, prožil jsi výjimečné štěstí, a umřeš-li potom, to už není důležité.
HemingwayManželé se musí vystříhat svárů, když láska není již silná natolik, aby usmiřovala.
Jean RostandKdyž ti, kdo se milovali, zapomenou na něžnost, zůstane smrti málo, co by jim vzala.
ByronV manželství je třeba se někdy přít, neboť tak se vzájemně o sobě něco dozvíme.
Goethe
Termín monogamie vznikl ze spojení řeckých slov monos (jeden, sám) a gamos (manželství, jednota).
(AK)(Z)(L)