Hlavní téma: "Manželství".
Volné pokračování článků "Jaké bývají důvody pro manželství".
Modlila jsem se za dobrého muže
a mám dobrého muže.
On se nemodlil...
... a tak má, co má.
Manželství je pro partnery důležitým životním krokem, kterým stvrzují svou lásku a oddanost jeden druhému. Dá se předpokládat, že partneři do manželství vstupují s pocitem, že právě to jejich vydrží. Bohužel dnešní rozvodové statistiky jsou neúprosné a dokládají něco jiného. Rozvodovost ve světě i u nás stále stoupá a jedná se spíše o zhoršující se trend. Důvodů, proč se rozpadají manželství je mnoho a jsou hodně závislé na osobnostech partnerů. Nejčastěji uváděný důvod jsou "nepřekonatelné rozpory" partnerů nebo nevěra.
V posledních desetiletích nastala významná změna v nahlížení na předmanželský sex, společné bydlení "na zkoušku" a na vztahy přítele s přítelkyní. Stejně tak se změnil pohled na nesezdané páry žijící ve vztahu "na hromádce" se společnými i cizími dětmi. Dříve svobodná matky se dnes stává běžnou formou výchovy dětí. Ztráta určitých morálních hodnot však přináší dopady i do vztahů pro budoucí generace. Stále častěji se setkáte s názorem, že ta to, aby spolu dva lidé žili nepotřebují úřední ani církevní požehnání. Málokdo to však myslí tak, jak to říká.
Společné soužití partnerů před svatbou je něčím, co se dříve bylo něčím výjimečným a dost odsuzovaným. Dnes se jedná o téměř samozřejmou věc, kdy se argumentuje tím, že tak mají partneři čas lépe poznat a vyzkoušet si, jak jim vztah bude vyhovovat. Co za problémy takovéto řešení přináší si však většina partnerů neuvědomuje, nebo ani nechce uvědomit. Pokud se jedná o krátkodobé soužití v řádu několika měsíců před svatbou, není to dostatečná doba, aby partneři zažili všechny možné problémy, které společné soužití přináší.
Když už přijmeme myšlenku, že společné bydlení a soužití partnerů před svatbou je vhodnou přípravou na manželství, řekněme si, co takovýto vztah čeká.
Pokud už se partneři rozhodnou pro svatbu po několikaměsíčním bydlení v jedné domácnosti, pak tím nic moc nezískají. Problémy v soužití většinou nastávají po odeznění zamilovanosti, tedy řádově po dvou letech společného života, kdy láska a zamilovanost se mění na vztah dvou lidí. Pokud tedy partneři chtějí svůj vztah začít společným soužitím, bude potřeba minimálně roční až dvouleté zásnubní doby, která prověří jejich stávající vztah. Měli by si dát čas, aby nic neuspěchali, ale ani to jim nezaručí, že v následném manželství nebudou problémy a že se případně manželství i nerozpadne. Situací, které naruší i spokojená manželství bývá celá řada a mnohé se snad ani nedají předvídat.
Stále častěji se však stává, že soužití přetrvává po delší dobu i řádu roků. V takto dlouhodobém soužití pak hrozí situace, kdy jeden z partnerů začne společně strávenou dobu brát jako jakýsi závazek k tomu, že již přece musí být svatba. Tento pocit získávají především ženy, případně z pochopitelných důvodů, rodiče jednoho nebo obou partnerů. Nenásilně a nenápadně pak začne být vyvíjet tlak na jednoho z partnerů, v případě zásahu rodičů pak na oba partnery. Hlavním tématem se stává, kdy už bude svatba a mladí začnou žít v normálním manželství. Většinou to nejsou příliš příjemné hovory. Mezi partnery pak vzniká podezření, že ten druhý snad o manželství ani nejeví zájem. Už jen ten pocit případné bezmoci a beznaděje může být dostatečným důvodem pro ukončení vztahu. Dalším extrémem je, že partner pod tlakem a mnohdy ve snaze uklidnit situaci, nátlaku podlehne a s manželstvím bude souhlasit. Jenže to může být problém do budoucna. Když se pak vyskytnou problémy, nastane podvědomá reakce odporu a litosti nad rozhodnutím uzavření manželství. Vztahy se mohou rychle narušit a následná nevěra pak bývá velmi rychlým řešením, jak utéct z něčeho, co vlastně jeden z partnerů (ještě nebo vůbec) nechtěl.
Prej ses oženil.
"Jo jo, oženil."
To musíš být šťastný.
"No, to musím!"
(AK)(Z)(L)