Volné pokračování článku "Sexuální chování a vztahy".
Téma nevěry je staré jako samo lidstvo...
Ve starověku se přístup k nevěře lišil podle společenské třídy. V horní vrstvě platila zásada „Ten, kdo obdaří svou knížecí potencí ženu z lidu, zušlechťuje. Avšak princezna, která se oddá muži nikoli rovnocennému, poškozuje vlastní rod.“ Ve střední třídě u muže záleželo na jeho příjmech, zda si mohl dovolit více žen, zato žena byla de facto považována za majetek muže a měla vychovávat jeho děti. V nejnižší vrstvě byla chudoba hlavním faktorem, pro nějž byla polygamie nedostupná. Starořecká společnost nebránila muži ve vydržování více žen v závislosti na jeho prostředcích, doma však měl mít ženu jen jednu. Starověký Řím na věrnosti důsledně netrval a sexuální život považoval za přirozené právo muže stejně jako ženy. Možnost adopce snižovala význam ženy pro reprodukci. Trpěna byla i prostituce.
Křesťanství přišlo s tehdy netradičním důrazem na manželství a jeho nerozlučitelnost. Ve 12. století už nemohla být nevěra důvodem k rozvodu, přesto byla považována za těžký hřích. Zatímco světské společenství znalo jen nevěru ženskou (i s trestem smrti či zmrzačení), křesťanská církev odsuzovala i nevěru mužskou (s požadavkem pokání. Později se v některých oblastech i světské tresty rozšířily také na muže. Až do 16. století byla častým trestem tzv. ulička hanby, z níž bylo později možno se vykoupit. V 15. století docházelo pod vlivem důrazu na manželství i k omezování konkubinátu (nesezdaného soužití).
S nástupem novověku došlo k výrazné tabuizaci sexuality a potlačení veškerých smyslových a erotických projevů. Oficiálně tolerována byla sexualita jen v manželství. Sex svobodných lidí byl trestán vykázáním z města či pokutou, manželská nevěra pak byla v protestantské Evropě důvodem k rozvodu, v katolických oblastech k rozluce od stolu a lože. I prostituce byla od 17. století stále méně tolerována.
S nástupem průmyslové revoluce vliv církve na sexuální chování slábl. Náboženská doktrína se však přenesla do medicínské praxe, z hříchu se stala nemoc. I konec 19. století tak zdůrazňoval uměřenost a normálnost. Výzkumu sexuality se začal věnovat Sigmund Freud, později Alfred Kinsey a další, docházelo tak k jisté liberalizaci.
Zásadní změnu přinesla sexuální revoluce a ženská emancipace. Významné změny pohledu na nevěru přinesla také probíhající ženská emancipace. Nevěra začala být společností stále více tolerovaná. V současné době je tomu tak více v Evropě, zejména západní. V některých státech USA je věrnost dokonce zakotvena v manželském právu, včetně postihů za její nedodržení. Zcela jiný pohled na nevěru nalezneme především v státech, kde náboženské tradice nevěru považují za vážný náboženský a mravní přestupek. Může být trestána velmi těžkými fyzickými tresty, zrušením manželství, vyhnáním nebo i smrtí.
V českých výzkumech sexuálního chování došli Weiss a Zvěřina ke zjištění, že téměř dvě třetiny ženatých mužů mělo během manželství mimomanželský pohlavní styk (64 % v roce 1993 a 63 % v roce 1998). Ženy i muži v ČR mají volnější pohled na nevěru a často ji už nepovažují ani za problém. Týká se to jak lidí, kteří se s nevěrou osobně setkali, tak i lidí, kteří ji zvenku posuzují. Ženy přitom mají tendenci spíše k dlouhodobějším mimomanželským vztahům, zatímco muži k více k vztahům příležitostným. K nevěře mužů spíše dochází nejčastěji při náhodné známosti, ženy, vzhledem k větší potřebě citového propojení s partnerem, prožívají píše dele trvající paralelní vztahy. Vyšší počty nevěrných mužů jsou zřejmě důsledkem jejich větší upřímnosti. Může to však být také proto, že část mužů vyhledává k mimomanželským stykům neprovdané nebo svobodné ženy.
Láska neodpouští buď nic anebo všechno.
(Honoré de Balzac)
"Odpustila byste nevěru?"
"Sobě ano, ale jemu ne."
(AK)(Z)(L)