-A A +A

Jste zde

Žít single nebo ve vtahu?

Žít single nebo ve vtahu?

Vztahy mezi lidmi jsou velmi různorodé. Je velmi obtížně rozhodnout, který ze vztahů je lepší a doporučovat ho všem. Žádný způsob života není snadný a jen radostný. Každý způsob života přináší své radosti, starosti, obavy i pocity štěstí nebo naplněného života. Jsou lidé, kteří nemohou žít v monogamním vztahu a jsou takoví, kteří si nedovedou představit jiného partnera, než toho jediného v manželském vztahu. Když k hodnocení partnerských vztahů přidáme i pohled na naplnění individuálních představ o sexualitě, získáme ještě mnohem víc názorů a možných hodnocení. Asi proto nemá smysl žádná snaha o hledání toho optimálního způsobu naplnění života nebo hledání ideální formy partnerského vztahu. Ve hře je příliš mnoho neznámých a tou největší je nezastupitelná individualita každého člověka.

Rozhodnutí žít single nesouvisí s výchovou

Když budete mít několik dětí, všechny se budete snažit vychovávat stejně, ke všem budete stejně nároční, dáte jim stejnou lásku, vzdělání i výchovu, stejně se jejich životní osudy budou vyvíjet u každého jinak a pro vás mnohdy úplně nepochopitelně.

Mnoho lidí dnes žije single, čili česky řečeno, žijí sami. Neznamená to ovšem, že si zvolili život poustevníka někde vysoko v horách. Mohou to být nesmírně činorodí lidí, kteří mají spoustu zájmů, přátel, příležitostné i sexuální partnery, pracují, studují, cestují, ...prostě ŽIJÍ. Nestěžují si nato, že jsou sami. Umí si život zařídit tak, aby byl hezký i bez partnera. Protože žijí sami, musí se o sebe umět postarat. Musí se víc snažit, aby své představy naplnili. Většinou to nejsou žádní "mamínkové" a umí se osamostatnit. Hledají své místo ve společnosti a většinou si dokáží najít dobrou práci, díky které si pak časem mohou dovolit i hezký byt. Materiální potřeby si umí zajistit - s touto částí života nemívají problém.

Přitom po stálém partnerovi mnohdy touží a svůj single život by za manželství nebo i partnerství vyměnili. Problém může být v tom, že na svého partnera prostě mají nároky, které zatím nikdo nenaplnil... Týká se to jak mužů, tak i žen. Prostě raději žijí sami, bez partnera nebo partnerky, než by hledali metodou "pokus-omyl" a šli ze vztahu do vztahu. Jejich samostatnost jim umožňuje mít větší nadhled nad problémy, které trápí jejich vrstevníky.

Jak se stát single

Singlem se může člověk stát velmi snadno a nenápadně. Dříve se tomuto způsobu života neříkalo "single", byli to prostě nezadaní, svobodní lidé, kteří doposud neměli partnera. Teprve v posledních letech se i pro české nezadané lidi našel "skvělý" anglický název kategorie "single". Je hned je vše jasnější a srozumitelnější. Hned se může psát o tom jak "single" bydlí, jak "single" žijí, co jedí, jak se oblékají, jak vyhledávají sex a jak se jim líbí. No, je už taková doba...

Vraťme se však k tématu článku. Lidé, kteří žijí single jsou většinou mladí lidé. O těch starších by se toto označení moc nehodilo a tak pro ty starší zůstává klasické české označení "starý mládenec" nebo "stará panna". Za single nemůžeme označovat ani lidi po rozvodu a to i přesto, že žijí dál sami. Jsou už prostě jednou rozvedení. Podobně se takovéto označení příliš nehodí pro svobodné matky nebo pro muže, kteří vychovávají své dítě například z důvodu tragické události, která postihla jejich partnerku, se kterou nejsou sezdáni. Klasický single je tedy relativně mladý a nezadaný.

Lidé, kteří žijí single, mohou mít s partnerským životem své zkušenosti. Většina z nich někdy měla přítele nebo přítelkyni. Mohli žít i sexuálním životem. Jen se mohlo stát, že jejich partnerský vztah nedopadl dobře nebo se prostě postupně vytratil do ztracena. Často se stává, že právě ten první větší vztah stojí za tím, že si člověk vytvoří svoji představu o životním partnerovi a tu se pak snaží naplnit. To, co vedlo k rozchodu jejich předcházejícího vztahu, už nechtěli nikdy znovu zažít a dávají si velký pozor aby se "stejné chyby" znovu neopakovaly. Proto hodně nových i stávajících přátel, kteří se začnou snažit o něco víc, podvědomě porovnávají se svými představami. Jejich hodnotící "laťka" však je mnohdy nastavena hodně vysoko. Toho si většina potencionálních partnerů nemůže nevšimnout a proto se mnozí už raději ani o nic osobnějšího nesnaží, aby nepropadli... Zpětně, když lidé přemýšlí o tom, proč je pro ně tak těžké najít partnera, uvědomí si, že příliš vysoké nároky mohly být příčinou, proč nemohli žádného, rozumného, přijatelného, nadaného, chytrého, krásného, zcestovalého, jazykově vybaveného (nemyslím pro orální sex...), či bohatého ... partnera najít.

Zapomeňte na zjednodušeno představu, že celý problém je v tom, že nezkoušeli partnera hledat. Mnohdy odpovídají na inzeráty, sami si je podávají, seznamují se na seznamkách na internetu, chodí na schůzky a rande, ale nikdy to nevychází podle jejich představ. Kriteria pro vzetí potenciálního partnera "na milost" jsou příliš velká.

Dlouhodobý a hlubší citový vztah však nemusí přijít ani po delší době. Přitom si ale tito lidé nemyslí, že by jejich představy o partnerovi nebo partnerce byly příliš vysoké nebo vyloženě přehnané. Jsou většinou jen takové, jaké lidé žijící single mají sami na sebe. Touží po lásce, ale musí být podle jejich představ. Někomu single žijící lidé připadají příliš vybíraví, hledající ideálního člověka tam, kde žádní takoví nejsou a pokud byli, tak jsou už zadaní...

U mužů je problém v tom, že neustále zvažují, o co by ve vztahu mohli přijít, co jim vztah vezme z jejich volného, nezávislého a celkem spokojeného života. Když najde podobně smýšlející ženu, pak mu naopak může dělat problém její samostatnost a nezávislost. To může být daleko větší problém, protože si uvědomuje, že takto samostatná žena ho vlastně až tak moc nepotřebuje a nakonec by se musel snažit o to víc. Jeho ego mu říká, že takovýto vztah je pro něj mnohdy nepřijatelný, protože by ho stál nejen mnohem víc úsilí, ale i jeho "svobody"..

Většina lidí, kteří žijí ve svém osobním životě sami, se v tomto způsobu života usadí a jsou v něm svým způsobem šťastní a spokojení. Předpokladem úspěšného partnerského vztahu je pro ně to, že se v něm budou cítit ještě lépe než bez něj. Čím déle trvá období samostatného single života, tím je obtížnější do něj pustit někoho jiného.

Single a společná domácnost

U mladších lidí, kteří se rozhodnou žít a najdou si společný podnájem nebo byt mohlo být rozhodnutí společně žít prostě řešením problému, jak se osamostatnit a odejít od rodičů. Jsou i tací, kteří zjistí, že bydlet u rodičů jednoho z nich je hlavně levnější. Určitě však nebude snadnější!

Lidé, kteří žijí single jsou trochu v jiné situaci. Většinou mají vlastní byt nebo alespoň zaběhnutý samostatný podnájem, který odpovídá jejich potřebám a možnostem.

Pokud naleznou partnerský vztah, pak je pro ně ideální, když se v něm mohou dělit o svou nezávislost, ale zachovají si relativní osobní svobodou. Takovémuto vztahu, alespoň zpočátku, nejčastěji vyhovuje partnerství jen na víkendy a dny volna. Je v podstatě jedno, zda jsou po tuto omezenou dobu spolu v bytě jednoho nebo druhého. Podstatné je, že po neděli následuje celý týden relativní nezávislosti, na který byl single zvyklý. Víkend naplní představy po partnerském životě a týden udrží představy o volnosti a nezávislosti. Jako nejdelší přijatelnou dobu společného života hodnotí společnou dovolenou. Takto si uchovají vztah v určitém "napětí" a očekávání společných několika dnů. Čím jsou partneři žijící single starší, tím více jim takovýto vztah může vyhovovat. Neplatí to samozřejmě obecně, ale jak se říká "Zvyk je železná košile" a takovéto dělení času pro sebe a partnera je až tak moc neomezuje. Navíc takováto forma partnerského života poskytuje relativně velký prostor pro nápaditý a neomšelý sex a partneři jsou si po sexuální stránce vzácní, neokoukaní. Mnoho partnerství tohoto typu se udrží v této podobě soužití i po uzavření manželství a založení rodiny. Okolností, proč k tomu dojde může být samozřejmě víc. Manželství na dálku, víkendové manželství, však u mnoha párů funguje řadu let a to k "oboustranné" spokojenosti.

Proč lidé chtějí žít single

V úvodu jsem psal, že vztahy mezi lidmi jsou velmi různorodé a že je velmi obtížně rozhodnout, který ze vztahů je lepší a doporučovat ho všem. Single život je jen jednou z těch forem života, který lidí žijí.

Mezi časté důvody, kterými lidí žijící single svůj životní směr obhajují, například patří, že se kvůli vztahu by se museli přizpůsobit tomu druhému, vzdát se cestování, vzdát se zajímavé práce nebo práce v cizině. Prostě, že by je vztah omezoval a bránil jim žít volně a svobodně. Přitom to s tím cestováním až tak moc nepřehánějí a na dovolenou k moři jezdí i lidé s dětmi. Vše, co je možné dělat jako single se dá prožít i ve vztahu. Samozřejmě je potřeba se domluvit, ale to je potřeba vždy. Na mysli nyní mám především otázky cestování, bydlení i práce v zahraničí. Nevztahuje se to na různé sexuální aktivity, které jako svobodní, nesezdaní, nezávislí mohli dělat jen za základě svého rozhodnutí. Většina lidí žijících single však až tak nabitý sexuální život nemívá...

Krásně o těchto úvahách vypovídá stará moudrost:
"Co všechno já mohl udělat, kde všude jsem mohl být, co všechno jsem mohl zažít...
... kdybych chtěl"

Je zde jeden argument, která se nedá zlehčovat nebo se nedá ani pominout. Tím jsou problémy partnerských vztahů, které se dnes řeší až příliš často a až moc zjednodušenou metodou - rozvodem nebo rozchodem. Problém se týká tak velké části uzavřených manželství, že se začal projevovat už i tím, že se dnes manželství raději často z preventivních důvodů ani neuzavírají. Mnoho lidí se bojí toho, že když najdou partnera a uzavřou rodinu nebo budou žít jako partneři, dopadnou jako mnoho podobných kolem nich. Také to udělali a dnes jsou rozvedení... Jaký příklad dali dětem jejich rozvedení rodiče? Děti vnímaly rozpad jejich vztahu a problémy, které s tím souvisely. Tam, kde jsou v rozpadajícím se vztahu děti, to je ještě horší a složitější. Toho se bojí. Mají strach z toho, že by to mohlo potkat i je. Mají strach a přitom po partnerovi nebo partnerce touží. Navíc podpora rodiny je dnes z pohledu státu jen velmi vlažná. Zájem politiků o rodinu a děti v ní vzrůstá jen před volbami...

Cesta od single do partnerského vztahu

Přirozené je, že většinou je to žena, žijící "víkendovým partnerstvím", která začne dříve nebo později přemýšlet o dětech a založení rodiny. Je to přirozené a je možné to očekávat, skoro bych řekl to přímo předpokládat. Tehdy se mohou začít mnohé věci ve vztahu vyjasňovat. Zmínky o dětech a založení rodiny mohou být pro muže natolik "stresující", že vztah opustí dříve, než k založení rodiny začne být "tlačen" Převládne u něj pocit potřeby nezávislosti nad pudem založit rodinu. Od jednoho muže jsem při řešení jeho partnerských problému uslyšel zajímavou informaci. Po třicetiletém manželství jako důvod rozchodu uváděl, že do něj vstoupil ne zcela dobrovolně, že se nechal přemluvit. Třicet let a tři děti...!

Další osudy za se začnou rozvíjet v okamžiku, kdy doposud fungující vztah najednou "naruší" nabídka jednoho z partnerů k životu ve společné domácnosti nebo manželství. Další události se mohou vyvíjet několika směry. Ten nejromantičtější je samozřejmě, že partneři začnou spolu bydlet a později se vezmou a založí rodinu. Ten méně optimistický může být, že se tak nějak budou navenek tvářit, že ta nabídka ani snad nikdy nebyla vyslovena a budou pokračovat dále v dosavadním vztahu. Ten pesimistický je rozchod.

Jiné příběhy začínají tím, že je na cestě dítě, že je žena těhotná a musí se to řešit. Ne vždy to však končí manželstvím. Mnohdy jen společným životem nesezdaných partnerů s dítětem a někdy ani tak, ještě relativně dobře. Prostě vztah je ukončen a zůstane jen společné dítě a vyrovnání alimenty. Přitom nemusí být iniciátorem takovéhoto řešení vždy muž. Tím, kdo odmítne společný život v rodině může být klidně i žena.

Single vztah je vlastně možné chápat i jako vztah sama se sebou. Nevytváří ani lepší, ani horší podmínky pro společný život v páru. Určitě se však ve vztahu setkávají lidé, kteří jsou vyzrálejší a od počátku schopní žít více samostatným životem. To je zcela jistě výhoda, ale může to být i problém, zvláště pokud chybí ochota ustoupit, přizpůsobit se potřebám, které partnerský život nutně přináší.

Život single má i nevýhody

Na samostatný život se dá zvyknout. Musí si však být člověk vědom toho, že je na všechno sám. Nemyslím tím domácí práce, které se naučíte dělat sami. Dokonce se muži naučí i prát, žehlit i spravovat díry na ponožkách... Myslím tím, že jste sami na radosti i starosti. Někdy nejvíc chybí právě ten pocit, že se o radost i starost nemáte s kým podělit. A to není malý důvod proč přemýšlet o změně!!!

Materiální starosti a povinnosti jsou samozřejmě vyšší, ale dají se zvládnout. Placení nákladů na bydlení, nákup potřebných věcí, které užívá jen jeden, nákupy, každodenní starosti... a mnoho dalších věcí a povinností. To vše se dá zvládnout. Důležité je, aby zdraví sloužilo a byla práce, která umožní žít v odpovídajícím materiálním zabezpečení. Pokud však něco selže, není se na koho spolehnout. To je pocit, který je uložen v podvědomí lidí, kteří žijí sami.

Vše se však dá vyřešit. Někdy náhoda, jindy náhoda podpořená někým známým, kamarády nebo rodinou i do osamělého života postaví někoho, kdo stojí za to, aby všechny výhody single života zastínily možnosti společného života. Dříve se tomu říkalo "sňatky z rozumu". Nedá si konstatovat, že je to něco, co musí zákonitě skončit neúspěchem. Dva lidé, kteří chtějí společně žít mohou mít pro úspěšný společný život větší předpoklady, jak jiní, kteří se brali z lásky, kterou si nedokázali udržet.

Na závěr se však zastavím u jednoho problému, který dlouhodobý single život přináší a který se nedá nijak obejít nebo ignorovat. Tím je založení rodiny. Možná si hodně lidí myslí, že je to problém především žen, že mužů se až tak netýká. Bývávalo... Dnešní muži zdaleka nejsou takoví Junáci, jací se dříve vyskytovali na horách napříč Českou i Slovenskou republikou. Od Šumavy až k Tatrám dnes má valná část mužů problém s potencí (impotencí) a především s plodností. Statisticky je to týká zhruba 50% mužů nad 40 let!!! Spermie mužů tak nějak postupně chátrají a stále častěji jsou v páru usilujícím o dítě označeny jako příčina problémů s otěhotněním ženy. Nedostatečná schopnost muže oplodnit ženu je s věkem stále častější a pravděpodobnější. Otázka, "Jak si udržet kvalitu spermatu do vysokého věku", pro mnoho mužů začíná být aktuálnější a významnější.

Podobně je se snižováním plodnosti, v souvislosti s věkem, u žen. Na rozdíl od mužů, to však ženy celou dobu moc dobře ví. Hranicí je pro ně menopauza a ta je hranicí definitivní! Snažit se o založení rodiny po 20-ti a více letech používání ženské hormonální antikoncepce je pak někdy spojeno i s pocitem beznaděje nebo osobního selhání. Přitom stačilo začít jen o pár roků dříve a bez dlouhodobě užívané antikoncepce.

Uvědomte si, že ženská hormonální antikoncepce slibuje, že když ji budete pravidelně brát, pak nebudete mít nežádoucí dítě. Nikde se však nedočtete, že žádoucí dítě mít budete, až je po vysazení antikoncepce budete chtít!!! Za mnohé problémy s obtížemi s otěhotněním tak zcela logicky může malým písmem psaný návod na použití hormonální antikoncepce! Nebo je to tím, že je v sexuální rozrušení lidé nečtou až do konce... Nebo za tím opět stojí lidská naivita a hloupost?

Single zkušenost je určitě životním přínosem. Hezký a vyvážený partnerský vztah je však mnohem lepší.

 

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)