-A A +A

Jste zde

DOTAZ: Je mi 16 a mám ráda kamarádku. Nevím, zda obě nejsme asexuální.

Je mi 16 a mám ráda kamarádku. Nevím, zda obě nejsme asexuální.

Dobrý den!
Potřebovala bych od Vás odbornou radu v jedné dost složité věci.

Je mi šestnáct let. Moje nejlepší kamarádka a já chodíme na stření školu, každá v jiném městě. Dojíždíme do školy a denně se vracíme domů do našeho města. Známe se už šest let a kamarádíme spolu asi tak tři roky. Vždycky jsme byly jen kamarádky, ale teď se to tak nějak zamotalo.

Jsem si absolutně jistá, že jsem heterosexuální. Holky se mi nikdy nelíbily a naopak jsem se vždycky koukala spíš po klucích. Ale... ale.

Před pár měsíci jsem začala chodit s jedním klukem. Nikdy předtím jsem s nikým nechodila a vlastně jsem ani nikdy tak nějak neměla potřebu
s někým chodit. Ano, kluci se mi líbili, ale... jen se mi líbili. S ním to ze začátku všechno vypadalo dobře. Polibky se mi sice dost hnusily, ale říkala jsem si, že je to jenom tím, že jsem prostě nezkušená. Ale pak jsem si uvědomila, že ho vlastně nemiluji.
                                                                                      A že miluji svoji kamarádku.

Ale ne tak úplně. Nepřitahuje mě to k ní tak nějak fyzicky. Líbí se mi vzhledem a osobností, povahově. Když jsem se s oním klukem rozešla, byla jsem dost mimo a kamarádce jsem o svém poblouznění napsala. A stalo se neuvěřitelné. Byla na tom stejně. Taky se jí vždycky líbili kluci, ale já jsem výjimka.

A tak to mezi námi začalo. Říct, že spolu chodíme je dost přehnané. Párkrát jsme se držely za ruku, objaly se a byly tam asi tři letmé pusy. Ale nám to vyhovuje a nějak nechceme jít dál.

A to je asi ten hlavní problém. Představa sexu a jiných intimních vyznání lásky (hluboké polibky apod.) se mi neskutečně hnusí. Nedokážu si představit, že bych se s někým milovala (s kýmkoliv). Vždycky jsem to považovala za dost nechutné. Ale dřív jsem si myslela že jsem prostě jen moc malá, že to přejde, ale ne. Spíš po zkušenosti s tím klukem jsem si uvědomila, jak moc se mi takové věci hnusí. A mám dojem, že to je tak nějak špatně. Spolužáci a kamarádi se se svými "partnery" normálně líbají, představa sexu jim přijde naprosto normální, mluví o tom.

Jen já a moje kamarádka jsme na tom prostě jinak.

Na internetu jsem našla pojem, který by to možná vystihoval - asexualita. Je možné, abychom byly obě asexuální? A dá se to vůbec v tomhle věku
poznat? A co by z toho potom pro nás plynulo? A hlavně, co by z toho plynulo pro naše rodiče?

Díky moc!

Dotaz zaslaný pomocí kontaktního formuláře na adrese http://www.milovani.cz/contact.


Dotaz byl, jako vždy, redakčně upravený. Podstata dotazu však zůstala zachovaná. Zvýrazněné části textu jsou upravené pro snazší pochopení důležitých souvislostí dotazu. Jakákoli podobnost s kýmkoli koho znáte je nepodložená a čistě náhodná!


 

ODPOVĚĎ

na dotaz "Je mi 16 a mám ráda kamarádku. Nevím, zda obě nejsme asexuální".

Dobrý den
Děkuji za Vaši důvěru.
Váš dotaz a odpověď na něj zveřejňuji na webu www.milovani.cz proto, že se podobný problém týká opravdu velké části dívek. Jsou zhruba ve Vašem věku a podobně jako Vy prožívají období dospívání a prvních kontaktů s chlapci i dívkami.¨Věřím, že můj názor na Váš "problém" může moci i dalším lidem v podobné situaci. Postupně, po částech se budu zamýšlet na Vaším dotazem. Snad najdeme nějaké společné řešení.

Je mi šestnáct let. Moje nejlepší kamarádka a já chodíme na stření školu, každá v jiném městě. Dojíždíme do školy a denně se vracíme domů do našeho města. Známe se už šest let a kamarádíme spolu asi tak tři roky. Vždycky jsme byly jen kamarádky, ale teď se to tak nějak zamotalo.

Je Vám 16 let. Nacházíte se v období dospívání, v období dokončení fyzických a hlavně psychických změn. Je to normální, že prožíváte pochybnosti, máte pocity nejistoty a v mnoha situacích se prostě nedokážete vyznat. Každý si tímto obdobím musí projít. Je dobře, že máte kamarádku, které věříte a se kterou si o všem můžete popovídat. Máte blízkého člověka. Můžete spolu všechno probrat, společně se radovat a svěřit si navzájem své starosti a problémy. Kamarádství je velmi důležité a Vám se ho nejspíš podařilo vzájemně prohloubit.

Jsem si absolutně jistá, že jsem heterosexuální. Holky se mi nikdy nelíbily a naopak jsem se vždycky koukala spíš po klucích. Ale... ale.

Heterosexualita je ve společnosti většinová. Když jste si jí jistá, pak proto máte své vlastní důkazy. Heterosexualita nespočívá jen v tom, že se "koukáte" po chlapcích. To, že si jí jste jistá znamená, že Vás chlapci nebo muži obecně, zajímají i jinak, sexuálně.

Před pár měsíci jsem začala chodit s jedním klukem. Nikdy předtím jsem s nikým nechodila a vlastně jsem ani nikdy tak nějak neměla potřebu s někým chodit. Ano, kluci se mi líbili, ale... jen se mi líbili. S ním to ze začátku všechno vypadalo dobře. Polibky se mi sice dost hnusily, ale říkala jsem si, že je to jenom tím, že jsem prostě nezkušená. Ale pak jsem si uvědomila, že ho vlastně nemiluji.
                                                                                      A že miluji svoji kamarádku.

 Ale ne tak úplně. Před pár měsíci jste začala chodit s klukem. Pokud dobře počítám, pak jste začala chodit s klukem po svých 15-tých narozeninách,. tedy v období, kdy se dítěte začíná měnit v mladou slečnu. To, že jste začala "chodit" s chlapcem bylo asi nejspíš v důsledku tlaku okolí, které něco podobného považovalo za normu, skoro za povinnost. Nechtěla jste nejspíš vybočovat a tak jste se nechala vtáhnout do davového šílenství mladých lidí dnešní doby. Jenže to šlo příliš rychle za sebou a vy jste na něco podobného nebyla a ani nemohla být připravena. Stalo se to v období psychické nevyzrálosti.

Domnívám se, že jste jen neživé hračky vyměnila za živého "Kena". Asi se Vám to nebude líbit, ale on pro Vás byl taková hračka, se kterou jste si hrála na dospělou, ale moc Vás to nebavilo.... Vše vystihuje to, že jste si uvědomila, že ho vlastně nemilujete. Pokud byste ho milovala, pak by pro Vás ani ty polibky nebyly něčím nepříjemným. Důležité je, že jste včas poznala, že to není ono.

Tím, že jste "vztah" ukončila, zůstala jste mimo hlavní proud kamarádů. Jenže v dnešní společnosti je "někoho mít" skoro společenská nutnost. Okolí se tváří, že někoho "milovat" je povinnost a proto jste se upnula na myšlenku, že někde ve Vás je chyba, když Vám vztah s chlapcem nic neříkal. Nejspíš proto jste zaměřila svou pozornost na svou kamarádku. Zjistila jste, že té můžete říct úplně všechno a ona Vám rozumí. Bylo a je Vám s ní mnohem lépe, než Vám bylo s Vaším chlapcem. Nic nemusíte předstírat, cítíte se svobodná, spokojená. Z toho logicky vyplývá, že to ona je tím člověkem, kterého máte ráda. Pokud podobným procesem prošla i Vaše kamarádka nebo pokud "žádného chlapce nenašla" a možná po něm i toužila, mohla procházet podobným psychickým strádáním jako Vy. Dvě spřízněné duše a navíc kamarádky, to je dostatečný důvod k tomu, abyste se na sebe upnuly. Z toho vyplývá i to, že si jakékoli další osobnější doteky neumíte přestavit a ani Vás obě nelákají. To je naprosto přirozené. Nemyslím, že se navzájem "milujete", jen se prostě máte rády a rozumíte si. Na tom není ani nic špatného, ani divného! 

Dnešní společnost je zaměřená na sex, senzace, moc, slávu  a úspěch. V lidech probouzí mylnou představu, že vše musíte mít hned. Jakmile jste "vyrostla z dětských let", okamžitě jste byla zahrnuta reklamami, médii, časopisy, filmy, které neustále zdůrazňují kdy je nejlepší začít se sexem, jak ulovit toho správného kluka, jak být dokonalou milenkou, jak správně souložit, jak na orální sex a tisíce dalších doporučení, bez kterých se nedá žít... Ovlivnilo Vás to natolik, že jste se nechala do toho kolotoče vtáhnout.

Přitom je to nesmysl. Proč začít s někým "chodit", když se s ním mohu kamarádit. Pojem kamarád se ze slovníku mladých lidí vytrácí. Je nahrazovaný termínem "přítel". A pojem přítel = milenec, ten se kterým někdo "chodí". Dříve byl pojem přítel chápán jako přítel = kamarád. Nebylo v tom nic osobního. Prostě přátelé spolu chodili do kina, na koupaliště, hráli fotbal, sportovali, chodili na čundr a společně třeba opékali buřty. Dnes jsou takovéto aktivity mnohými chápány jako ztráta času. Mladí si jdou "sednout" do baru, vinárny, čajovny... A kdo sedí sám, ten je divný. Neplatí to samozřejmě na všechny, ale na velkou část mladých lidí bohužel ano. To, že máte kamarádku, se kterou si rozumíte není nic jiného, než že jste našla přítelkyni. Prostě jste na stejné vlně. A i když máte pocit, že "ji máte ráda", není to nic jiného, než projev Vašeho přátelského citu vůči ní. Dnes mladí lidé toto životní období mnohdy ani nepoznají. Prostě ho přeskočí a hned hledají "přítele" nebo "přítelkyni". Možná nikdy nepoznají to, co poznáváte Vy se svou kamarádkou. Oni chtějí být hned dospělí. Vůbec si neuvědomují, že jsou děti, které si na dospělé jen hrají a moc jim to nejde. 

Někde v jiném článku byl popisovaný stav na jedné střední škole, kde každou přestávku se na chodby vyrojily páry a hned obsadily všechny radiátory na chodbách. Přestávku využili k intimnostem, líbání, hlazení a dalším projevům náklonnosti. Vůbec jim nevadilo, že kolem chodí učitelé i další žáci. Výsledkem bylo, že se takovémuto chování v pedagogickém sboru školy začalo říkat "radiátorová erotika".

Na internetu jsem našla pojem, který by to možná vystihoval - asexualita. Je možné, abychom byly obě asexuální? A dá se to vůbec v tomhle věku
poznat? A co by z toho potom pro nás plynulo? A hlavně, co by z toho plynulo pro naše rodiče?

"Asexualita" je jedna z forem "Sexuální orientace". To, že by se stalo, že se tak, jak ve Vašem případě, potkají dva asexuálové je samozřejmě možné. Je to však velmi málo pravděpodobné. Přečtěte si o asexualitě články, které jsou na našem webu. Pak Vám bude jasné, že to co ke své kamarádce prociťujete a ona k Vám, není asexualita. Je to cit. Je to vztah dvou kamarádek na úrovni citu, náklonnosti, porozumění, přátelství. Se sexualitou to nemá nic společné. Nemá smysl psát o tom, co by z asexuality pro vás vyplývalo. Vás se to prostě netýká.

A hlavně, co by z toho plynulo pro naše rodiče?

Pro rodiče děti vždy představují nějaké emoce, které se nepředvídatelně pohybují od radosti až ke starosti. Co by mohli dělat, kdybyste jim oznámila, že čekáte dítě? Nebo že se nechcete vdávat? Nebo že se vdávat chcete? Nebo že jste se zamilovala do ženatého muže? Nebo že jste lesba...???

Nemohou dělat nic, než se s tím vyrovnat. Rozumní rodiče s mnoha Vašimi představami a rozhodnutími nemusí souhlasit. Mohou být i pobouření, naštvaní, vzteklí, rozladění, znechucení ..., ale to je tak všechno... Život, který Vám dali nemohou donekonečna řídit. Především Vy si musíte uvědomit, co v životě chcete dělat, čím chcete být, jak svůj život chcete žít. Rodiče budou stát za Vámi. Oni se vyrovnají se vším rozumným i nerozumným, co v životě uděláte. Ale, aby se s tím mohli vyrovnat snadněji, musíte se snažit být za sebe zodpovědná. Nemusíte se vždy řídit podle toho co chtějí Vaši rodiče, ale můžete se rozhodovat podle toho, co chcete Vy. Bohužel si také musíte být plně vědoma toho, že když se rozumně chovat nebudete, doplatíte na to především Vy, ne Vaši rodiče. Je to Váš život ne jejich. Tím ovšem nechci ani náhodou naznačit, že by jste se nad jejich radami a doporučeními neměla vždy hluboce zamyslet!!! Vaši rodiče většinou ví, proč Vám říkají právě to, co říkají!!! Mají představu o tom, co je a co není rozumné. Neměli by Vám ji ale vnucovat. 

Asexualita se Vás netýká a rodiče se zrovna kvůli tomu trápit rozhodně nemusí.

Nesnažte se za ale za každou cenu hledat "přítele". Nic si tím nedokážete. Musíte dospět. ne fyzicky, ale psychicky. Až nastane ten správný čas, ten pravý se najde a Vy sama poznáte, že ho máte ráda. Prostě žijte, studujte, cestujte, čtěte si, radujte se, mějte kamarády a kamarádky a držte se té své kamarádky, se kterou je Vám dobře. Potřebujete čas. Když se ten pravý najde ve dvaceti nebo pětadvaceti, všechno doženete. Rozhodně nic neztratíte, když na vztahy nebudete myslet od rána do večera. Vždyť jste mladá a máte před sebou tisíce jiných možností, jak sebe sama naplno uplatnit.

Tak Vám přeji pohodu, klid, dobré přátele, radostné dny plné slunce a pohody...

Administrátor webu www.milovani.cz.

(AK)(Z)(L)