-A A +A

Jste zde

Monogamie ano, či ne?

Monogamie ano, či ne?

Volné pokračování článku "Vztahy mezi lidmi", "Monogamie", "Nemonogamní vztahy".

Za posledních několik desetiletí se na otázku monogamie mění názory. Nemyslím tím, že by někdo prohlašoval, že mít jednu ženu nebo jednoho muže je nerozumné, jen se potichu stále více "toleruje", že lidé mají za život více sexuálních partnerů. Nejčastěji je to v době, kdy lidé dospívají, hledají vhodného partnera nebo se jen tak baví sexem. S tímto trendem, střídání sexuálních partnerů, však řada lidí nekončí ani tehdy, když toho "partnera na celý život" nakonec najdou.

Tomuto předpokladu odpovídají i výsledky sexuologických průzkumů a nakonec i vysoká rozvodovost, která se v dnešní době snad už blíží 50% populace.

Jsou samozřejmě lidé, kteří mají v celém svém životě jen jediného sexuálního partnera, bude jich však nejspíš už jen menšina.

Pokud se někdo staví za právo vybrat si "vhodného sexuálního partnera", nikdo mu nemůže vyvracet. Otázkou však je, zda je nejrozumnější toho partnera hledat zrovna přes "parametr" sex. Pokud by to, že je někdo "dobrý v sexu" mělo být tím hlavním ukazatelem pro výběr partnera nebo partnerky na celý život, pak by žena nikdy neopustila "alfasamce" a muž "sexuální tornádo"...

V praxi tomu tak ale nebývá právě proto, že supermilenci si svůj "talent" často nenechávají jen pro svého muže nebo svou ženu a o své zkušenosti se rádi podělí s dalšími...

Hledání partnera na celý život podle toho, jak si rozumíte v sexu, je samozřejmě možné. Je však potřeba si uvědomit, že když ho najdete a dohodnete se na partnerském nebo manželském svazku, je potřeba s dalším hledáním a porovnáváním skončit. To však mnoho lidí nejen že neudělá, ale dopředu ani mnohdy neplánuje... Nevěra je pak problémem, který stojí za rozpadem mnoha vztahů a za rozvratem stále více rodin s dětmi.

Pro děti je pak rozvod nebo rozchod rodičů velkým traumatem, ale také negativním příkladem jak řešit partnerské problémy.

Myslím si, že za změnou pohledu na sex jednoznačně stojí celková nálada ve společnosti, kdy pohled na tradiční rodinu je stále častěji pokřivený jak posunem morálních hodnot lidí, tak také stále vyšší rozvodovostí, ale především propagandou, která ze sexu udělala zábavu a skoro "sport".

Monogamie, podle mne, není ani tak vázána na to, co je a co není správné. Monogamie je ve společnosti dána především tím, jak se na ni společnost dívá a jak se k ní staví. Pokud se narodíte v zemích, kde je běžné mít více manželek, budete mít nejspíš více manželek. Pokud nyní někteří muži litují toho, že se narodili v zemích, kde je tolerováno pouze manželství s jednou ženou, mám pro ně informaci, která je možná zklidní. Pokud má muž legálně více manželek, musí je dokázat uživit a to se všemi dětmi, které s ním mají!!! To mnozí muži v našich končinách nezvládají ani u jedné manželky a vlastních dětí s ní... Podobně je to ve svazcích, kde jedna žena má dva muže. Ale i v těch platí, že ženu a společné děti živí muži!!!

Zaznamenal jsem názory, že muži nejsou monogamní proto, že jejich přirozenou touhou je "rozsévat semeno". Hodně o tom pochybuji, protože představa, že muž hledá milenky proto, aby je oplodnil a pak platil alimenty, se myslím nebude líbit ani "skalním" zastáncům této teorie.

Pravdou je, že podle sexuologických průzkumů muži v počtu milenek, mimomanželských vztahů, ale i využívání placených služeb prostitutek, vedou před ženami. Pokud jsou tyto průzkumy správné a odpovědi respondentů pravdivé, pak nejspíš tento nesoulad v počtech uváděných sexuálních vztahů musí dorovnávat větší promiskuita některých žen, nebo si to muži občas "rozdají" mezi sebou.

Pokud je monogamní vztah spojovaný s větší touhou mužů "rozsévat semeno" na straně jedné a větší opatrností žen, které si uvědomují, že jsou to ony, pro které "úspěšný" sex představuje začátek těhotenských a později mateřských starostí, nebude to nejspíš úplně přesné. Vztahovat monogamii pouze na dispozice k sexu rozhodně nebude nejsprávnější pohled na tento vztahový model.

Pohled na monogamii je spíše více dán společenskou představou toho, jak by měl muž se ženou žít. Pokud bude zvykem, aby muž žil s více ženami společně, bude se snažit nevyčnívat a dodrží zažitou tradici platnou pro konkretní typ společnosti nebo náboženství.

To, že ve společnosti, kde doposud byla historicky monogamie považována za jediné správné řešení partnerských vztahů, se tento pohled za poslední desetiletí změnil, není o tom, že by muži dnes dokázali více žen a všechny společné děti uživit, ale je o tom, že monogamní společnost ztratila sílu propagovat rodinu jako základ státu. Možná neztratila "silu", ale "chuť", nebo je za tím jiný důvod, který se projeví teprve časem...

Pokud se monogamní vztah prosazuje proto, že je to řešení, které je výhodné jak pro ženu, která děti rodí a vychovává, tak i pro muže, který se na jejich výchově podílí a živí rodinu, bude to rozumný a chválihodný pohled.

Bohužel tento stav neodpovídá reálné situaci ve společnosti, která sice monogamii právně nařizuje, ale v praxi se už o "udržení rodiny jako základu státu" nezajímá. To, že rozvodovost je okolo 50% neodpovídá tomu, co společnost o monogamii hlásá. Pokud je výchova lidí veřejně ovlivňována "liberálními" názory na sex, věrnost, partnerské vztahy, nevýhodnost manželství, vede to myšlení a chování lidí k tomu, že "rodinu, jako základ státu", přestávají považovat.

Model
svatba, monogamní vztah, založení rodinyparalelní vztahnevěra, rozvod,... 
... nový vztah po rozvodu, svatba, monogamní vztah, založení rodiny, , nevěra, rozvod...
navozuje dojem, že vše je vlastně v pořádku, protože nové manželství je právně bezproblémový nový monogamní vztah. Je tomu tak ale ve skutečnosti? Když si to představíte na pomyslné časové ose, napadne Vás, že se nemůže jednat o skutečnou monogamii, ale v lepším případě o sériovou monogamii ...

Situace se pak vyvíjí jinak, než by mělo být pro děti v rodinách příkladem. Z tohoto pohledu nezáleží na tom, co bylo příčinou rozpadu vztahu, důležitý je dopad, který takovýto rozpad vztahu vyvolá. Pro ženy se nic nemění. Ty rodí děti a pak se o ně musí starat, muži po rozvodu hledají nové vztahy a plodí děti jinde, například se ženami svobodnými, nebo těmi, které jsou také rozvedené.

Málokterý muž pak řeší známý názor, že „pro muže je ve vztahu nejcennější ochrana otcovství, výchova vlastních genů, a ne genů někoho jiného“. Takovýto pohled samozřejmě platí u monogamního vztahu, ale jak ho chcete aplikovat na druhé, třetí, čtvrté manželství s dětmi?

Problém je v tom, že za alimenty, které muži platí na své děti z předcházejících vztahů, na uživení dítě nestačí. Proto rozvedené ženy hledají jiného muže, který by jim s výchovou a uživením dětí, které už mají s dřívějším mužem, pomohl. Nové vztahy jsou pak zdánlivě opět monogamní, ale není naplněno to, co se zásadně musí dodržovat například u mnohoženství, tedy to, že muž může mít více žen, ale musí je dokázat uživit i s jejich dětmi!!!

Takováto společnost už je z 50% tvořena monogamními manželskými nebo partnerskými vztahy, sice právně definovanými, ale ve skutečnosti značně pokřivenými a chaoticky provázanými. Když do toho přidáte nevěru, placený sex s prostitutkami a prostituty, získáte pravdivější pohled na to, co je dnes některými lidmi považováno za moderní společnost.

Nejlépe to vystihuje známá hláška „Tvoje a moje děti bijí naše děti...“.

To, co jsem popsal, zdaleka není jediný možný a dokonale provázaný pohled na dnešní vztahy ve společnost. Naopak, je značně zjednodušený a každý by ho dokázal svými argumenty napadnout nebo zavrhnout. Je to však můj pohled na monogamii takovou, jaká se v dnešní době za monogamii z právního hlediska považuje. Se skutečnou monogamií, tedy vztahem jednoho muže s jedinou ženou má v mnoha případech jen málo společného.

Pokud se pohled na "tradiční rodinu" nevrátí zpět do původních mantinelů, časem způsobí i odcizení lidí od pojmu stát, vlast... Rodina, která není základem státu nemůže být příkladem pro děti, které jsou v ní vychovávané. Děti dospějí a své vztahové problémy pak často řeší po vzdoru svých rodičů. Asi není nic divného na tom, že děti z rozvrácených rodin mají problémy ve vtazích podobné, jako měli jejich rodiče. Není možné zobecnit a neplatí to samozřejmě u všech dětí, ale značná část jich tyto problémy do nových vztahu přináší. Možná v podobě zvyků, možná v podobě obav a strachu, komplexů, možná s ohledem na to, že když mohli mít milence a milenky rodiče, není důvod, proč bych je nemohl mít i já...

Vztahovat monogamii jen k sexu a nevěře je pohled značně zjednodušený. To, zda se dá nevěře odolat, záleží na každém muži a na každé ženě. Na monogamii je potřeba se dívat z většího nadhledu a především z pohledu toho, jak spolu lidé skutečně žijí, jak jsou spolu šťastni, spokojení, nejen z toho, zda si jsou věrni nebo ne.

Můj pohled je možná hodně zjednodušený, možná i špatný, ale podívejte se na to, co se děje ve vztazích dnešní společnosti. Pokud se mnou nesouhlasíte, zamyslete se nad tím, co pro vás pojem monogamie znamená a zda jste opravdu monogamní, a pokud ne, zda jste připraveni se chovat podle zásad mnohoženství nebo mnohomužství. Tedy s plnou odpovědností, které tyto vztahy důsledně v zemích, kde jsou praktikovány, vyžadují.

 

Literatura a zdroje