Volné pokračování článku "Sexuální chování a vztahy".
Je mazlení a sex totéž? Takovouto otázku jsme dostali do "poradny sexuologa". Když se nad ní zamyslíte, zjistíte, že odpovědět na ni není až tak snadné. Mazlení totiž nemusí být přímo o sexu, ale může být součástí sexu.
Lidé, pro které je sex to nejdůležitější, se zrovna moc mazlit nechtějí. Touží po sexu a jdou za sexem. Mazlení je zdržuje...
Oproti tomu lidé, kteří po sobě touží a kteří chtějí poznat jeden druhého, netouží ani tak moc po sexu, jako právě po tulení, mazlení, něžnostech, jemných dotecích, něžných polibcích... Mazlení je takovou úvodní formou jejich vzájemného poznávání. Touha po sexu nebo sexuálních aktivitách se samozřejmě časem dostaví, ale při zpětném pohledu na začátky vztahu si snad každý vybaví právě ty okamžiky, kdy o sex ještě nešlo a úplně stačilo se něžně dotýkat...
Mazlení by mělo být o vzájemném poznávání a rozvíjení vzájemné důvěry. Netýká se však jen prvních vzájemných kontaktů, je to něco, co můžete rozvíjet celý život. Pokud si mazlení zařadíte jen jako nějaké úvodní období vztahu, po kterém následuje období sexu, máte z určitého pohledu možná pravdu, ale sami časem zjistíte, že jen se sexem celý společný život opravdu nevydržíte.
Při mazlení se utužují vzájemné vztahy mezi partnery už proto, že jim k tomu napomáhá chemie... Při mazlení, hlazení, dotecích, líbání a dalších formách něžného la láskyplného doteku se uvolňuje Oxytocin - hormon důvěry a lásky. Právě díky němu se lidé "spokojí" s tím, co jim mazlení nabízí. Vůbec to nemusí být o nějakých erotických dotecích nebo stimulacích a přitom jsou šťastni.
Mazlení ve vztahu dvou lidí pak pomáhá pochopit, že když si partneři dokáží vzájemně vyhovět ve většině sexuálních potřeb, nemusí hledat jinde, protože vše po čem touží mají vlastně doma. To, co by možná marně hledali jinde, mohou naučit toho druhého a nemusí riskovat že přijdou o vztah, rodinu, děti, zázemí láskyplného domova. Experimenty mimo manželství nebo partnerství jsou pro ně pak vlastně ztrátou času...
Zní to celkem rozumně a srozumitelně, není však tak úplně snadné tohoto poznání dosáhnout.
V každém případě je potřeba, aby se o kvalitní a naplněný sexuální vztah snažili oba partneři. Ani v manželských vztazích, které o naplnění tohoto cíle pravidelně usilují, nemusí vše probíhat úplně hladce. Každý vztah prochází v průběhu doby nějakým vývojem a sexuálním potřebám a touhám se to rozhodně nevyhýbá. Sexuální potřeby nejsou rozhodně konstantní ani neměnné. Každý vztah provází vlny zvýšené potřeby a periody sníženého zájmu o nebo někdy až vlny nezájmu o sex. Ve skutečnosti však záleží hodně na tom, jak přísně a kriticky se potřeby sexu budeme dívat a hlavně koho pohled budeme sledovat.
Pokud však s takovým vývojem partneři tak trochu počítají, nezaskočí je, kdy některá fáze zájmu nebo nezájmu přijde. Možná by se to dalo přirovnat k nějaké pomyslné sinusoidě. Důležité však je, aby vlna nezájmu, nebo spíše sníženého zájmu nešla nikdy do záporných čísel. Pak se dá překonat vše.
Cesta, jak překonat období sníženého zájmu o sex i fázi zvýšeného zájmu o sex přesahující představy jednoho z partnerů může být kompenzována zvládnutím umění doteku. Prostě lidé, kteří si vytvoří určitý každodenní "mazlící rituál", snadněji překonají všechna období vztahu. Nemusí se přitom jednat o nic zásadního, co by bylo nutné trénovat nebo se do toho nutit. Úplně stačí, když se partneři naučí vzájemně přirozeně dotýkat, věnovat si vzájemně pozornost, někdy se eroticky pohladit, pochválit, i pomazlit bez zjevného důvodu...
S nadsázkou se říká, že teprve v manželství může mít muž sex prakticky kdykoli, a to i tehdy, když se mu do něj vůbec nechce... Stejně by to ovšem mohly chápat i ženy... Pokud někdo začne sex takto vnímat, pak by si měl především uvědomit, že sex nemusí bát pokaždé jen o souloži a že vůbec není žádný problém, když se "dohraje 1:0" nebo se jen zakončí mazlením. Ti, kdo to včas pochopí, nemají pocit, že mají sex i tehdy, když se jim do něho vůbec nechce...
Manželé nebo partneři, kteří sdílejí společnou ložnici to mají snadnější než ti, kteří spí odděleně. Lehké každodenní pomazlení před spaním, chvilka lehkého vzrušování nebo jen něžného hlazení má nezastupitelnou roli v partnerských vztazích. Nemusí jít o žádnou milostnou předehru a vůbec nebude vadit, když při mazlení jeden nebo oba usnou... Takovou jednoduchou, ale nesmírně příjemnou "pětiminutovku před usnutím", popisuje článek "Každodenní mazlení před usnutím"... Jiná, nesmírně uvolňující a zklidňující technika pro "pokročilé", je "Technika pro uvolnění třísel - "mazlení" před spaním...".
Podobně je tomu ráno. Asi se to nedá očekávat každá den, zvláště pak, když jeden z partnerů vstává podstatně dříve, než druhý. Ale malé pohlazení nebo políbení s přáním hezkého dne rozhodně nic nepokazí. Vše se dá zvládnout. I krátké pomazlení před opuštěním postele.
Vzájemné mazlení a samozřejmě i lehké vzrušování působí na nervovou soustavu muže i ženy. Vzruchy dojdou až do mozku a ten následně zajistí povely k uvolnění hormonu Oxytocin. Tomuto hormonu se někdy říká "mazlící hormon", protože se uvolňuje právě při mazlení, lehlém vzrušování a i obyčejném hlazení. Je známé, že vzájemné mazlení partnerů vede k jejich dalšímu většímu a trvalejšímu sblížení. Prožitky, které takovéto vzájemné chování oběma partnerům přináší jsou natolik příjemné, že po nich dále touží a vyhledávají je. Právě ta pravidelnost "mazlení" vytváří určitou dlouhodobou hladinu hormonu oxytocin a tito lidé pak nehledají to, co mají doma, jinde. Dostatek jemností, něžností, objímání, hlazení, mazlení, intimností a vzájemného vzrušování vede k naplnění nejzákladnějších sexuálních potřeb. Nejedná se přitom o naplnění sexu jako takového, ale základní touhy po doteku, něžnostech i blízkosti někoho druhého. Když je tato potřeba naplněna s partnerem, nepotřebují hledat někde jinde. Tato zdánlivě snadná jednoduchá a příjemná "technika" společného partnerského života pak většinou stojí za přirozenou, nevynucenou věrností partnerů.